dech pomazávali hlavu olejem, vylévali vonný olej na hlavu (44 8, Am 6 6, Kaz. 9 8). Moje číše přetéká (dle hebr.) hojně darů a milosti dává Bůh svým chráněncům, neb těm, kteří se jeho vedení tak svěřili jako žalmista. V lat. opojující číše naplněna vínem, jež obveseluje: jak jest slavná! jak dobrá, jak podivuhodná jest! Protivníci mu snad připravují a stroji jen hořkosti, Bůh připravil jen, co je příjemné: stůl a číši znamená též Nejsvětější svátost oltářní, olej — jsou ostatní sv. svátosti a znamení milosti vůbec.
6. Tak pečuje Bůh stále, nikoli jen jeden den: Ano, štěstí a milost provázejí mne žalmistu a věrné duše Bohu se svěřující. Abych mohl přebývati v Hospodinově domě: v době Davida by jím byl svatostánek na Sionu s archou úmluvy. Dlouho, za dlouhé dny po celý život chce býti tak u Boha.
I ve dnech nepříznivých můžeme se těšiti milosti Páně, jen když vytrváme u Boha. Stálým a trvalým bude to přebývání v nebeském domě, na věčnosti.
5. Pomazání olejem dělo se někdy i před hostinou, jindy mezi jídlem. (Luk. 7 46).
6. Ut inhabitem jest vhodnější než hebr. וְשַׁבְתִּי a vrátím se. Podobně jako v lat. jest i v LXX κατοικεῖν με u Sym., v aram. a j., jako hebr. שֶׁבֶת neb וְיָשַׁבְתִּי Midraš má ovšem: »Do chrámu, který nechť jest v našich dnech brzy zbudován«. ושבתי jest tuze nejisté a nemůžeme z tohoto jediného slůvka souditi na dobu babylonského vystěhování.
Pastva, připravený stůl jsou obrazy Nejsv. Svátosti, proto se modlíme tento žalm v den Těla Páně. Z tohoto tajemství nejvíce milosti a ochrany a posily nám plyne. Dobrý pastýř jest naším vůdcem: v den trnové Koruny vzpomínáme, jaká koruna byla našemu králi vtlačena; v den Krve Páně rozjímáme o kalichu přesvaté krve, který nám podává.
V hodinkách za zemřelé prosíme, aby svaté, ale ubohé duše mohly již brzy bydliti v nebeském domě na věky.
