Též drahých příbuzných a přátel v lásce vzpomínati máme a pamětlivi toho býti, jak milými nám byli, za spásu duše jejich k Bohu modliti se, aby je ochraňoval a spásu jim udělil a my abychom opětnému spojení s nimi hleděli vstříc s klidnou a pokojnou myslí. Tvá spravedlnost nevyzpytatelná i mně odňala drahou osobu a vzpomínka na tuto ztrátu nenahraditelnou plní smutné mé srdce bolestí a trpkostí. Promiň, o Pane, že cit lidský mé oči k slzám nutí, vždyť pocit duše před láskou Tvou není hříchem.
Již zhynuli mně milí moji? Nikoliv, nezhynuli mně, odebrali se v Tvé věčné království nebeské. Proč tedy truchlím? Vždyť opět shledám se s nimi, shledám se s nimi tam, kde není smrti ani odloučenosti více.
Modlím se za spásu duše
| svého drahého zesnulého otce | své drahé zesnulé matky |
a příbuzných svých, jakož i za spásu duše svých bližních; přijmi je s otcovskou láskou na výšinách nebeských, nevzpomínej poklesků jejich, ale pomni, že byli tvorové Tvých rukou. Uveď je v světlo, přijmi je v blaženost svou a popřej jim, by v lesku pravé ctnosti Tvou vznešenou tvář zřeli a probouzejíce se potěšili se slastným pohledem na Tvou velebnost. Amen.
