mádky, na okamžik rozhlédla se opatrně a zahrabala pak několikrát silně drápy. Sypké mraveniště povolilo a uměle vystavené visuté chodby se sřítily. Ihned vyrojili se mravenci, běhajíce bezhlavě kolem, někteří běhali s velkým vynaložením sil a hodně zbůhdarma kolem kopečku, jiní pak — a byli to ti rozumnější — odvlékali svoje tučné, bílé pupy.
Stará bažantice sezobla jeden z těch pytlíčků, který tak šťavnatě vyhlížel, zakvokala a upustila jej, sezobla jej znovu a pak ho spolkla. Mláďata stála kolem a divila se. Jedno z nich, žlutý chlapík, týž, který byl seděl na listě, sezobl mravenčí vajíčko, upustil je několikráte, potom řídě se náhlým vnuknutím, spolkl je a už uměl žrát. Za dvacet minut uměl už i nejmenší bažantíček chňapat po chutných vajíčkách. Maminka rozhrabala ještě více mravenčích chodeb a kuřátka žrala až si každé nacpalo tak svoje volátko, že bylo opravdu znetvořené.
Potom putovali zvolna a opatrně nahoru proti proudu k písčině porostlé trnitými křovisky, leželi tam celé dopoledne a pouštěli si jemný, chladný písek mezi horkými prsty. Dle svého zřejmého nápodobovacího pudu, leželi na boku jak jejich matka, hrabali nožičkami a tloukli
