Stránka:SETON, Ernest Thompson - Povídka o bažantovi.pdf/7

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

ního úpalu. Tak zvolna capali po stezce, až uchýlili se v ochranu šípkového keře u řeky.

Zajíček vyskočil z křoví a nahnal jim ohromný strach. A přece měl bílé »péro«, svůj praporeček míru, a byl starý přítel. Maminka poučovala děti, že zajíček »plave« vždy pod vlajkou míru a je nevinný, mírumilovný soused.

Potom začalo napájení nejčistší, tekoucí vodou, ačkoliv hloupí lidé nazývali potok »Bahnišťákem«.

Z počátku nevěděli malí chlapíčkové jak do toho, ale pak napodobili jednoduše svoji maminku. Brzy naučili se píti a děkovali Tvůrci po každém doušku pohledem k nebi. Stáli tak v řadě podél břehu — dvanácte zlatohnědých klubíček, pokrytých chmýřím, na čtyřiadvacíti růžových nožičkách s pařátkem dovnitř obráceným a s dvanácti sladkými zlatými hlavičkami, jež se vážně skláněly k pití a zvedaly k díkům zrovna jak dělala maminka.

Potom po krátkém odpočinku vedla bažantice dětičky na vzdálenou louku, kde byl travou porostlý kopeček, jejž byla před několika dny objevila. Několika takových kopečků je třeba, by bažantí dorost se vychoval — kopečky ty staví mravenci. Stará vyskočila na vršek hro-