Stránka:SETON, Ernest Thompson - Povídka o bažantovi.pdf/47

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

mluví jeho řečí? — Celý den visel ubohý »Rudý Obojek« v mukách stále rostoucích a tloukl mohutnými, silnými perutěmi v marné snaze osvobodit se. Celý den, celou noc vznášel se mezi nebem a zemí, až konečně přál si jen smrt. Ale ta nepřicházela ho vysvobodit! Rozednilo se, minul den, a bažant dosud zde visel, zvolna umíraje. Druhá noc se plížila a velká sova pálená, přivábená slabým třepetáním, udělala trápení konec. Byl to dobrý čin.

Vítr foukal od severu do údolí, sněhová vánice fučela přes svraskalý led nad nehostinnou bařinou směrem k jezeru a rozfoukávala po kraji servané, duhovými barvami se třpytící peří, pýchu posledního bažanta z donského údolí.

Neboť žádný již nepřijde do Castle Franku. Lesním ptákům se stýská po bojovném jarním pozdravu a starý smrkový pařez v údolí Bahnišťáku shnil a rozpadl se.