Stránka:SETON, Ernest Thompson - Povídka o bažantovi.pdf/46

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

sto, neboť zde nebylo možno nepozorovaně vzlétnouti, proto schoulil se na plocho. Pes přišel do nebezpečné blízkosti a cizinec šel zrovna kolem, ale »Rudý Obojek« se ani nehýbal, až naskytla se příležitost vklouznouti za tlustý kmen smrkový. Tam vzlétl a letěl tiše odtud, k svému osamělému údolí.

Všecky jeho drahé zabilo smrtící olovo a on zbyl sám, zcela osamělý. Sněžný měsíc míjel, »Rudý Obojek« unikl nepřátelům často jen s bídou, neboť byl pronásledován nemilosrdně, ježto byl jediný zbylý svého rodu.

Konečně zdálo se mařením času, číhat naň s puškou. Když bylo nejvíc sněhu a potravy nejskrovněji, vymyslil Žvanec nový úklad. Na místě, kde obvykle bažant hledal potravu, nastavěl množství ok. Zajíc, starý přítel bažantů, rozhlodal jich několik ostrými zuby, ale několik jich zbylo. »Rudý Obojek«, který někde něco ve vzduchu pozoroval, skutečně do jednoho šlápl. V okamžiku byl vymrštěn do vzduchu a houpal se bez pomoci za nohu.

Což nemají ubohá zvířata pražádných mravních či zákonných práv? A jaké právo má člověk, by svým spolutvorům chystal taková dlouhá, strašná muka, jen proto, že tento tvor ne-