Stránka:SETON, Ernest Thompson - Povídka o bažantovi.pdf/35

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

tatík jíst a pít a capali tudíž s maminkou jako vůdkyní v čele, zatím co »Rudý Obojek« poletoval v blízkosti nebo kryl záda.

Jednoho dne, když bažantí rodina v dlouhé čáře, seřaděná jako perličky na šňůrce s jednou velkou na každém konci, putovala po kopci dolů k řece, pozorovala zvědavá veverka se smrku tento slavnostní průvod s maličkým Rudíčkem, nejmladším a nejslabším bažantíkem, který capal v zadu.

»Rudý Obojek«, který na vysokém stromě cídil si a hladil lesklé peří, ušel pozornosti veverčině, v jejíž srdce vplížila se podivná žízeň po ptačí krvi, když zočila tato něžná, malá mláďátka. S vražedným úmyslem, by odřízla cestu motajícímu se opozděnci, vyskočil ten zrzavý loupežník. Matka byla již tuze daleko, by zabránila neštěstí, ale »Rudý Obojek« byl hned na místě. Letěl proti zrzavému hrdlořezu a praštil ho strašně svými silnými perutěmi.

Trefil veverku na nejcitlivějším místě, zrovna do nosu a převalil ji na hromadu roští. Tam ležela, lapajíc vzduch a rudé kapky prýštily jí ze zlé tlamy. Bažanti nechali ji tam ležet a od toho dne již nikdy jich neznepokojovala.

Putovali přímo k vodě, ale před nimi šla tudy