Stránka:SETON, Ernest Thompson - Povídka o bažantovi.pdf/29

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

přímo poblázněné, zpívaly svoje: »Jaro je tu, jaro je tu!« tak vytrvale, že bylo věru ku podivu, jak zbyl jim ještě čas k hledání potravy. Také »Rudý Obojek«, náš bažant, cítil, jak hraje to v něm v každé žilce. Vyskočil na pařez a spustil hromové: »Dum, dum, drum … rrr …,« znovu a znovu, až to úzkým údolím hlaholilo. Tam vzbudila se stlumená ozvěna a šířila po lesích jeho radost nad příchodem jara.

Daleko dole v údolí byla chajda pytláka Žvance. Zaslechl bažantí bubnování v tichém ranním vzduchu a tušil, že tam nahoře bylo by možno chytit bažantího kohouta. Připlížil se do strže se svou bouchačkou, ale bažant odlétl tichounce odtud a neodpočinul si dokud nedostal se zase do údolí Bahnišťáku.

Tam usadil se na svém starém pařeze a bubnoval znovu a znovu svoje hřmotné čepobití, až jakýsi klučina, který se po lese toulal, přiběhl zděšen domů povědět mamince, že Indiáni jsou na válečné stezce a že v údolí slyšel jejich bojovné bubnování.

Proč asi šťastný mládec projevuje jásotem svoji radost? Proč osamělá mlád vzdychá? Vědí to zrovna tak málo jako bažant věděl, proč každý den leze na starý, odumřelý pařez a bub-