zase, neboť je velmi nakažlivé, ale třetí rok jsou již dle zkušeností toho prosti.
Maminka »Rudého Obojku« věděla, že to musí příjíti, jakmile začnou černali se hrozny a s javoru prší zlaté listí. Ale nedalo se nic dělat, nežli pečovat o zdraví dítek a držeti je v nejtišším místě lesů.
První známky se dostavovaly, když hejno divokých husí letělo jim nad hlavami k jihu. Takové dlouhokrké »jestřáby« bažantí mláďata nikdy v životě neviděla a bála se jich. Ale když viděla, že maminka se jich nebojí, dodala si odvahy a dívala se se zvláštním zájmem za letícími vystěhovalci. Zajímal je divoký a vřeštivý křik, anebo propukával v nich skrytý pud? — Mláďata zachvátila prudká touha letět za těmito divokými ptáky. Pozorovala, jak tito trubači mizí rychle na jihu a vyhledávala vyšší místa, by mohla je ještě dále sledovali. A od toho dne byla mláďata bažantí jak vyměněná.
Měsíčku v listopadu přibývalo, a když byl v úplňku, vypuklo u mláďat listopadové šílenství.
Nejhůře byla zachvácena z mláďat právě nejslabší — a mladá rodinka rozptýlila se do všech úhlů světa. I »Rudý Obojek« podnikal
