Tato stránka byla zkontrolována
IV.
Jednoho dne v »měsíci žaludů«, to jest asi uprostřed října, když rodina bažantí s plnými volátky koupala se v teplých paprscích poledního slunce u skáceného kmene jedlového, zaslechla náhle vzdálený rachot pušky. Tu vyskočil »Rudý Obojek«, náš krásný mladý bažant, na kmen, jakoby poslouchal vnitřního pudu, párkráte vyšlapoval si sem a tam a pak vznesl se vysoko do jasného, čistého, kořenného vzduchu a cvrčel hlasitě a vyzývavě křídly. Zrovna jako hříbě dává na jevo svoji dobrou náladu hlasitým řehotem, cvrčel bažant v blaživém pocitu své síly hlasitěji a hlasitěji, až konečně, aniž by chtěl »bubnoval«.
A pyšný na svoje nové umění, brázdil vzduch, sviště mohutnými křídly a naplňoval les daleko se rozléhajícím bubnováním dospělého bažanta.
