je a žalostně pošel jedem, který úplně pronikl malá tělíčka.
Ale přece devět malých bažantů poslouchalo volání maminčina. Jejich osobní vlastnosti již záhy se projevily a rozvíjely se teď rychle. Nebylo zde již slabochů, pouze jedno bláhové a jedno líné kuřátko zde bylo. Největší kuře, totéž, které sedělo kdys na žlutém listu, místo co by zalezlo, bylo matčiným mazlíčkem. Bylo nejenom největší, nejsilnější a nejkrásnější z celé té mládě, ale i především nejposlušnější. Když maminka zavolala »Rrrr«, což značí: »nebezpečí!«, neodvrátilo to ostatní kuřátka vždycky od nebezpečné cesty nebo před podezřelou potravou, ale našemu kuřátku byla poslušnost druhou přirozeností, neopomenulo nikdy ozývati se na matčino jemné »k-rýt« (»pojď!«) a za tuto poslušnost klidilo později zaslouženou odměnu, neboť žilo déle na zemi než ostatní.
Srpen, měsíc pelichání, minul, mládata o dvě třetiny povyrostla a věděla zrovna dost, aby si myslila, že jsou úžasně chytrá. Když byla maličká, musila spáti na zemi, aby je matka mohla přikrýti, ale nyní byla již dost velká a stará začala zaučovati je životu dospělých. V té době bylo bezpečnější přenocovati na stromech,
