ská věda matky-bažantice založena byla jenom na tom, že řídila se přirozeným pudem. Prudká, palčivá touha po něčem, čeho neznala, vedla ji k tomu, že zkoušela všecko, co jen trochu jako k snědku vypadalo, a tak zalétla v nejchladnější lesy. A tam našla smrtonosnou škumpu jedovatou, pokrytou jedovatými plody. Před měsícem nebyla by si jí ani všimla, ale nyní zkoušela hořké bobulky. Ostrá, palčivá šťáva jakoby vyhovovala zvláštní touze jejího těla; bažantice jedla a jedla a celá rodinka přidružila se k podivným léčivým hodům.
Žádný lékař nemohl by lépe volit, škumpa se osvědčila jako ostré, účinné pročisťovadlo; skrytý strašlivý nepřítel byl poražen, nebezpečí zažehnáno.
Ale nevyvázli všickni — příroda, stará lékařka, přišla pro dvě kuřátka už pozdě, neboť prostředek byl příliš silný pro jejich útlá, chorobou oslabená tělíčka. Pila a pila u potoka, a nazítří, když ostatní kuřátka capala za maminkou, ležela zde dvě tělíčka tiše a nehybně. Ale přece bylo jim jednoho dopřáno i v smrti, pomstila se na skunkovi, témže skunkovi, který by mohl pověděti, kam se poděl nejmladší jejich bratříček. Skunk našel zahynulá kuřátka, slupl
