Přeskočit na obsah

Stránka:Ročenka - Rozhledů po literatuře a umění 1933.djvu/11

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

Jedinou zbraní žaloby jsou svědci.
O zajisté, že čestní jsou to muži!
Já nemám, co bych k obžalobě řekl,
jen malý příběh můj si vyslechněte.

Kdys v lepších dobách by] jsem pánem psince.
Když šel jsem v pensi, zhubly moje příjmy
i daroval jsem zvěřinec ten celý
já hlavě obce k jeho kratochvíli.

Můj přítel z dávných dob ta psiska přijal.
Dnes, po letech, když šel jsem kolem hradu,
tu náhle smečka vyřítí se s vytím
a strážců nebýt veta bylo po mně.

A přece byli to jen titíž psové,
co kdysi za kost lízali mi ruce
a chvostem vrtěli jím rysujíce
obrazce — Nemám více, co bych řekl.

Zněl výrok soudu: Viny zprošťuje se.
Šel básník starý davem, jenž byl tichý,
neb cítil, pryč že na svých bedrech nese,
co pěvcům doby chybělo: dar pýchy.

9