ského, místo toho však fedroval nesvornost, nepřátelství a rozdělení, až došlo těměř ke zpuštění téže university, čímž stal se vinným křivou přísahou.
Jeronym odpověděl zase na prvních 8 článků záporně, na poslední dva (křivá přísaha) – zůstal odpověď dlužen; aspoň v aktech není zaznamenána. Snad se to vysvetlí tím, že totéž obvinění již dříve popřel, odpovídaje na třetí ze dříve přednesených 12 artikulů.
K žádosti prokuratorově určen další termin soudního jednání na den 2. září 1410, kdy měli býti předvedeni svědkové a přísahu složiti v přítomnosti Jeronymově, jemuž pod trestem exkommunikace uloženo, aby se dostavil. Toho dne skutečně se také odbyla přísaha svědků v přítomnosti Jeronymově, jenž se musel svým slovem na místě přísahy zavázati, že se z Vídně nevzdálí; v opačném případě měl propadnouti exkommunikaci ipso facto.
Dne 5. září vzat ještě dodatečně pod přísahu jako svědek professor Berthold Ruchowoser z Řezna, člen řádu poustevníků sv. Augustina, a k výslechu svědků určena lhůta čtrnáctidenní.[ Zároveň však žádal prokurator Gwarleich, aby byl Jeronym vsazen do vězení, poněvadž prý se vyjádřil, že se mu ty odklady nelíbí a že je mu obtížno prodlévati tak dlouho ve Vídni a zanedbávati jinde své záležitosti. Mistr Jeronym však, boje prý se vězení, zavázal se dobrovolně, pod pokutou křivopřísežnictví a exkommunikace ipso facto, že se z Vídně nevzdálí, dokud jeho pře nebude rozhodnuta, což officiál za souhlasu ostatních přítomných uznal za dostatečně.
Vyslechnuto bylo celkem 15 svědků. Z jich výpovědí vidíme, že zřetel soudu obrácen byl k těmto momentům: vystoupení Jeronymovo v Heidelberce r. 1406, když proti tamnějším nominalistickým názorům pokusil se o propagandu realismu, účastenství jeho při quodlibetu mistra Matěje z Knína r. 1409, kde vystoupil jako přívrženec a obránce Wiclifův, a v první řadě účastenství při počeštění university a vyplývajícím z toho odchodu Němců z Prahy; episoda Uherská ustupuje do pozadí. Výpovědi ty poskytují mnoho zajímavých podrobností, o nichž nelze se zde šířiti: pro poznání života na universitě Pražské v té době jsou velmi cenné. Z většiny vysvítá, že svědkové nemohli Jeronymovi odpustiti, že pracoval k vydání dekretu Kutnohorského, ač jen jediný to otevřeně přiznal. Mikuláš Czungel, farář v Berndorfu, končí totiž takto své svědectví: »Interrogatus, utrum habeat eum exosum, dicit, quod non: sed tamen, quantum posset eum iusticia, libenter eum vellet persequi propterea quod laboraverit ad destruccionem studii Pragensis alias non.«
Ale výslech svědků nemohl býti dokončen, poněvadž – mistr Jeroným z Vídně uprchl. Příčinu vyložil officiálu Grillenbergovi v dopisu zaslaném dne 12. září 1410 z Bítova, na hranici Moravsko-Rakouské. Nechtělo prý se mu státi samotnému mezi tolika sty nepřátel; ať prý mu je pošle officiál do Prahy, tam že si to již s nimi vyřídí, anebo ještě lépe: ať se pře provede před kurií papežskou, kde známosti obou stran si drží rovnováhu. Na konec poškádlil ještě officiála, oznámiv mu, že on (NB. svým odchodem z Vídně ipso facto exkommnnikovaný!) navštívil kostel v Lávě, jehož byl officiál farářem, a pozval tam k sobě tamního učitele a městského písaře.
