Stránka:Povídky o věrnosti ženské.djvu/1

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována


I.

Středověká literatura jest přeplněna povídkami o nevěře, o lstivosti a vůbec o všech možných špatnostech ženských, a povídky toho druhu převládají rovněž v tradicích všech národů. Výjimky takřka tvoří povídky, ve kterých se vynáší věrnost, oddanost a obětavost ženská.

V Německu byla od sklonku XII. stol. velmi hojně vypravována povídka, že dobyvatel jistého města udělil ženám milost, že se mohou volně odstěhovati a smějí si vzíti sebou, co jest jim nejmilejší a co mohou unésti, potom že všecko spálí. Ženy smluvily se, že každá na svých zádech vynese muže a na rukou děti. Povídka vázána jest na různá místa, byla také literárně vzdělávána, byla podkladem opery a pronikla částečně k jiným národům.[1] Tak byla zapsána u Srbů s dodatkem, že ještě sestry vynesly své bratry.[2]

Daleko více jest rozšířena povídka o věrné ženě, která vysvobodila svého manžela z tureckého zajetí. Znal ji náš lid, aspoň byla vypravována na Moravě, jak svědčí její zpracování od M. Mikšíčka.[3] Hrabě vystonav se, vydal se, věren svému slibu, na pouť do Jeruzalema, svěřiv svou manželku se synáčkem jakémus baronovi. Ten však zle dotíral na hraběnku, která proto utekla k přítelkyni. Po roce vrátila se do zámku svého, ale marně čekala zprávu od svého manžela. Jednou konečně přinesl jí poutník zprávu, že hrabě byl od Turků zajat, v poutech držán a k těžké práci polní a j. přinucován. Vydala se nyní se svou služkou, obě převlečeny do mužských šatů a s harfami v rukou, na cestu. Vypravuje se tu velmi stručně, že vydobyla hraběti svobodu svou hrou. Nedaly se však jemu poznati, než „sedly na kočár“ a zajely napřed do Jeruzalema. Nicméně přijely domů ještě před hrabětem. Ten přijel až po čtyřech dnech. Baron pomlouval hraběnku ze špatného života, že se dvě leta bůh ví kde plouhala, a popudil tím tak hraběte, že by ten byl svou ženu nožem probodl, kdyby nebyla prchla. Převlekla se do mužských šatů a zazpívala přede dveřmi onu píseň, kterou zpívala za jeho otrockých muk. Tak byla poznána a baron uvržen do vězení.

V tomto moravském podání byla povídka u Němců silně rozšířená nemálo porušena, ba místy až nemotorně znetvořena. Zbytečně dodána tu hraběnce ještě služka, která jest naprosto passivní v celém ději, zbytečně připojena pouť do Jeruzalema, jí učiněno naprosto nemožným, že by se hraběnka vrátiti mohla domů před manželem, který jede přímo domů. Těžko jest rozhodnouti, byla-li povídka tak porušena od lidového vypravovatele


  1. Martin Montanus: Schwankbücher 1557—66). Herausgegeben von Johannes Bolte, str. 340, 615 č. 80.
  2. Вук Врчевић Српске нар. приповијетке, понајвише кратке и шаљиве. 1868, str. 19, č. 43.
  3. Sebrané Spisy. I. Národní báchorky moravské a slezské. I, 207—209. Národopisný Věstník VI.