2. Karakteristika tahů.
Zevní povaha tahů řešení jakožto nositelů myšlénky souvisí velmi úzce jak s obsahem tak i s formou obsahu. Stálá zásada ušlechťování velí tu užiti tahů i zevně krásných, jakož i harmonického postupu síly jejich.
Tah úvodní obzvláště jest zde důležit. Jeť z velké části nosičem obtížnosti luštění; má tudíž býti pokud možno nejen prvním tahem luštění, ale i podstatnou součástí vlastní idey.
Tah úvodní budiž, pokud jen lze, zdánlivě nejslabším, zevně co nejméně útočným; spíše ať překvapuje zdánlivou bezúčelností. Nenazveme krásným úvodní tah, kterým postavení krále černého súžujeme, obranných tahů figurám černým ubíráme neb na ně útočíme, důležitou útočnou figuru rozhodujícímu místu přibližujeme. Krásný úvodní tah vyžaduje opak všeho toho. Zvláště zavrhujeme ovšem tah šachový, přímo na krále útočící, nebo braní černé figury prvním tahem. Úlohy podobné, byť i někdy obsahovaly ideu, které neupřeme uznání, vymykají se přece z obyčejného rámce ustálené šachové esthetiky.
Bráti úvodním tahem pěšce černého, připustiti lze toliko v nutných případech; stává se to zvláště v úlohách složitějších, kde by jiným spůsobem nebylo možno zameziti luštění vedlejší.
Nevytvoříme ovšem v každé úloze krásný první tah, ale jest autorovi průběhem vlastní práce pomýšleti aspoň na možnosť takového úvodu, který by esthetickou cenu úlohy nezlehčoval.
Ani povaha dalších tahů hry ideové není lhostejna. Tahům tichým vždy dáme přednosť před tahy šachovými; braní nebo výměna figur upomíná příliš na partii, a ani zde nelíbi se nám, není-li ovšem vlastním motivem úlohy chytati některou figuru. Vůbec budiž konáno ušlechtění středních tahů luštění
