Předmluva
Úlohy šachové jsou korunou umění šachového. A právě toto odvětví šachu došlo, ač vývoj jeho jest nejmladší, v době poměrně krátké, v době nejnovější netušeného rozkvětu.
České umění úlohové nezůstalo za tímto v pravdě epochálním všeobecným vývojem, nýbrž má právě o tento obecný rozkvět umění úlohového — jak dokazuje rozvoj posledních dvaceti pěti, a zvláště posledních deseti let — zásluhy podstatné, vůbec uznané. Česká škola úlohová, její výtvory i její zásady — čerpané z nevysýchajícího zdroje krásy a souladu, a k němu vždy zpět se nesoucí — jsou dnes světoznámy, a to nejen u odborníků, nýbrž i u diletantů, jimž řešení neb studium záhad šachových se stalo a stává zábavou vždy příjemnější a ušlechtilejší; tuto známost stále šíří četné odborné i zábavné listy literatur světových, vzdávajíce vždy a všude významu a výkonům „české školy problemové“, pod jménem tímto vůbec známé, uznání skvělé a nelíčené.
Avšak i skladby ceny trvalé, jimiž škola tato tak bohata jest, postrádaly posud, jsouce po různu roztrouseny v časopisech nebo cizojazyčných spisech, sborníku, v němž by aspoň výběr,
