Požadavkem absolutním jest, aby každá figura kterékoli strany dostatečně v úloze byla odůvodněna. Vlastní poměr hmotných sil strany útočné a obranné jest v úloze věcí vedlejší. Nejde tu již o to, zda některá a která strana zvítězí, nýbrž o vítězství v určitém počtu tahů. Těžiště záleží v nejkratším čase, který vede k vítězství, jinak třeba nepochybnému. Z věci samé jde, že i k obraně proti vítězství takto znesnadněnému, jest třeba prostředků poměrně menších. Zbytečnou byla by snaha, vyrovnati poměr sil v úloze a pokládati snad za velikou přednosť převahu sil obranných nad útočnými. Pouze do jisté míry lze uznati, že působí někdy rušivě úplný nedostatek sil obranných neposkytuje-li náhrady zvláštní pointa úlohy.
Odstraniti takovýto veliký nepoměr sil tím, že bychom přidali černou figuru úplně zbytečnou, dlužno zcela zavrhovati; jediné lze tu dopustiti jakéhosi vyrovnání sil v tom případě, když místo figury slabší, jinak nutné, na př. pěšce, užijeme figury silnější.
C. Postava.
Zušlechtění počátečního postavení a odtud vychodící pravidla zakládají se na několika různých stránkách, z nichž možno o počáteční posici uvažovati. Jsou to asi: dojem esthetický, souvislosť s domnělým průběhem předcházející partie, a souvislosť s průběhem následujícím — luštěním.
Důležitosť postavy, která tvoří jaksi rozhraní mezi domnělou partií předcházející a následujícím luštěním, jest samozřejmá. Postavení jest zevnější formou myšlénky v úloze skryté. Názor její jest prvým dojmem, který úlohou vznikne v posuzovateli — luštiteli; on působí mocně na celé další posuzování úlohy, vzbudiv náladu buď příznivou nebo již zpředu předpojatou.
