celek. Jest to hlavně zásluhou českých problemistů, že skladba úloh v tomto směru stále nabývá více půdy ve světě šachovém.
Všude sice uznávána jest zásada, že pěkné varianty zvyšují cenu úlohy, avšak pravý význam její není ještě správně pochopen. Spíše podceňuje se značně mnohá úloha, která má několik stejně asi cenných variant, z toho důvodu, že nemá hlavní hry — že má pouze varianty. — Nesnadným jest skladateli pžadavek původnosti, ale každý může a má varovati se všednosti, vězící jak v otřepaných obratech, tak i v bezmyšlénkovém lepení variant a dodati plodům svým jakési svěží rázovitosti, záležející v subjektivním pojmutí myšlénky, v novém originelním zpracování vyhovujícím veškerým uměleckým zákonům.
D. Správnosť.
Z pojmu věci samé jest patrno, že bez této vlastnosti nemožno ani úlohu si mysliti. Nesprávnosť může vystupovati zde v různých směrech, buď jakožto nesprávnosť obsahu nebo postavení. Obsah jest nesprávným tenkráte, možno-li luštění autorem zamýšlené obejíti, nahraditi ještě jiným. Řešení autorem obmýšlené musí býti tedy jedinou cestou, kterou lze dosíci žádaného výsledku v udaném počtu tahů. Nebude tedy správnou úloha, obsahuje-li ještě jiné luštění v uvedeném nebo menším počtu tahů s ohledem na všechny možné obrany.
Ve správné úloze jest tedy jediný úvodní tah, k cíli vedoucí. Možno-li nalézti více takových tahů, má úloha úplné vedlejší luštění a není tedy správnou.
Obejití zamýšleného obsahu může nastati také teprvé průběhem dalšího řešení u druhého nebo třetího tahu, jest to vedlejší luštění částečné, partielní. Toto ničí ovšem
