B. Hlavní hra a varianty.
Idea úlohy uskutečňuje se postupem jednotlivých tahů strany útočné, vítězící a strany se bránící; dle ustáleného zvyku užívá se ku provedení kombinace k vítězství vedoucí vždy figur bílých.
Vlastní myšlénka, jež autoru byla podnětem ku práci, vychází na jevo na jisté určité tahy strany obranné — černé. Ona tvoří nejdůležitější čásť obsahu úlohy, jest, hlavní její hrou. Ale strana černá mívá zpravidla ještě větší nebo menší výběr jiných tahů obranných. které mají zase za následek jiná opět pokračování útočná. Útoky ty jest ovšem vykonati všecky pro stranu bílou nejdéle v témže počtu tahů na kterém problem jest zbudován.
Takovým spůsobem vznikají varianty, jež, mohou ovšem rozvětvovati obsah úlohy v kterémkoli tahu.
Rozmnožení obsahu variantami jest v úloze stránkou velice důležitou. Ono zušlechťování, které z kombinací tvoří teprve úlohu šachovou, vztahuje se i k nim: autor pak má obyčejně v moci své, aby vytvořil varianty, které druží se cenou svou k původní hlavni myšlénce.
Toť zvláštním půvabem úlohy, spojeno-li v ní variantami více zajímavých myšlének, ze kterých nejkrásnější jest pak hlavní hrou — hlavní variantou úlohy. Často jest cena více variant téměř stejnou; tu vrcholí vlastní myšlénka v ladném spojení různých pěkných kombinací v jediný celek.
Varianty všední, co do myšlénky bezcenné, které téměř v každé úloze jsou částí obsahu, nepřispívají sice ku zvětšení esthetické ceny úlohy, ale jsou důležity pro zvětšení obtížnosti luštění. Naproti tomu nebudeme pokládati za dokonalé úlohy,
