Výtvory, jež svůj ráz praktický podržely, jež předvádějí ohraty pro theorii hry důležité bez ohledu na zušlechtěnou formu, odděleny jsou co studie od pravých problemů, a celým svým obsahem i povahou náležejí do theorie hry praktické.
Ač tímto spůsobem problem zcela nezávislým se stal na hře praktické, zůstává ovšem vždy pravým výtvorem šachovým; avšak idealisováním kombinací, obsah úloh tvořících, přistupuje tu ještě jiná stránka ze které nutno naň hleděti — stával se dílem uměleckým.
Zušlechtění problemu vztahuje se k veškerým jeho vlastnostem šachovým. Pojem krásna jeví se u každého díla uměleckého, nechť jest to již obraz nebo skladba hudební, nebo výtvor písemnictví, dle zvláštní povahy každého umění zvlášť různě uspůsoben. V každém z těchto uměleckých oborů vládnou určité esthetieké zákony, mnoholetou prací a zkušeností znenáhla se vyvinuvší.
Podobně jest i u problemu. Hlubším vniknutím v tajnosti hry a dlouholetou produkcí genialních mistrů ustáleny znenáhla určité zákony zvláštní šachové esthetiky, jež ukazují, kterým směrem bráti se jest zmíněnému ušlechťování kombinací. Tímto spůsobem dospěla tvorbu úloh k netušené dříve výši a dokonalosti, takže vším právem povznešeno ku pyšnému pojmu umění problemového.
Nechceme výtvory jeho porovnávati s jinými díly uměleckými, neboť nezapomínáme že předmětem jeho vzdy zůstává toliko hra, která nemá skutečných základů v přírodě a neposkytuje také bezprostředně zvláštních užitků lidstvu; však o tom, pokud oprávněn jest onen název ve směrech jiných, může souditi jen znalec, a tu rozhodujícím jest úsudek světa šachového, který pojem onen již pevně ustálil.
