Hra v šachy obsahuje téměř nevyčerpatelné množství obdivu hodných kombinací, jež jako kouzlem poutají k sobě nezasvěcence, kteří, vstupují teprvé do velkého kruhu ctitelů krásné této hry, tím více pak znalce, kteří nalézají zde stálý zdroj ušlechtilé zábavy.
Z takových kombinací tu jednoduchých, prostých, jinde opět velice skrytých skládá se celá partie šachová. Kombinace ty jsou i podkladem úloh šachových. Určitá postavení šachových kamenů z partie, kde možny byly některé zvláště pěkné obraty, stala se záhy obecným majetkem všech šachistů; jsouce pak rozšiřována dále, budila zcela přirozeně snahu utrořiti neodvisle od partie jiné posice s překvapujícími obraty, které luštiteli teprvé bylo nalézti. Zde shledáváme první počátek úloh šachových.
Na počátku vyvíjela se tvorba problemů šachových stejným směrem s partií, teprve později nastal zde směr zcela jiný, samostatný.
Účel, za kterým vždy béře se praktická hra, jest výhra jedné strany. Kombinace jsou tu ovšem podkladem hry, ale nejsou cílem jejím, nýbrž pouze prostředkem k dosažení vítězství.
