Stránka:Polívka - Rybář a zlatá rybka.djvu/4

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována


jest ta, že míní, že nyní snad bude spokojena. Konečně chce se státi vévodkyně ještě cařicí, a když i to jí vyplněno, chce býti na konec paní, vládkyní nad mořem i nad všemi rybami. Muž chce odpírati, a jde teprve, když mu pohrozila trestem smrti — u Puškina se neodvažuje toho, jak výslovně básník praví. Mimo to chce Puškinova rybářka, aby ji poslouchala zlatá rybka.

Mezi touto ruskou pohádkou a Puškinovou jsou značné tedy odchylky: ty by byly ještě větší při důkladnějším rozboru jednotlivostí, líčení života nové vévodkyně a cařice jakož i utrpení mužova, jmenovitě pak ve formě jsou tak velké rozdíly, že nemůžeme předpokládati užší genetický poměr mezi oběma versemi.

Za to se úplně s Puškinovou versí shoduje jiný západoruský variant zapsaný v okr. Novogrudském gub. Minské A. J. Glińským,[1] a sice až do nejmenších podrobností; odchylky jsou nepatrné: rybička naučila rybáře, jak ji v pádu potřeby má zavolati, toť jediné vlastně jen, co u Puškina není uvedeno. I způsob vypravování jest týž, popisy na mnoze jsou doslovně shodné, ku př. nová paní popsána:

u Glińského: u Puškina:

Powraca starzec do staruszki,
patrzy — co u lichа! Taka
złość i taka pycha!…
na miejscu domku stoi dwór pański
a na ganku siedzi jego staruszka,
w jedwabnéj sukni, w aksamitnym
ze wstęgami kapeluszu, z perłowemi
na szyi paciórkami, ze złotemi na palcach
pierścieniami: przed nią stoją pokorni
słudzy, a ona ich palantuje, i chwyciwszy
oburącz za włosy, wściekle targa!

Воротился старикъ ко старухѣ
чтожъ онъ видитъ? Высокій теремъ.

Ha крыльцѣ стоитъ его старуха
въ дорогой собольей думегрѣйкѣ,
парчевая на маковкѣ кичка,
жемчуги окружили шею,
на рукахъ золотые перстни,
на ногахъ красные сапожки,
Передъ нею усердные слуги;
она бьетъ ихъ, за чупрунъ таскаетъ.

A podobných shod dala by se uvésti celá řada. Slovem verse Glińského činí dojem překladu pohádky Puškinovy. Mnohem spíše mohlo by se o této versi předpokládati to, co předpokládá V. Majkov ve jmenovaném pojednání o pohádce u Athanasjeva seš. VIII. č. 15, že totiž vznikla z básně Puškinovy. Ale jest nicméně pravdě nepodobné, že by tak brzy byly básně Puškinovy pronikly do lidu, a to ještě tak daleko na západě. Jest pak verse ještě bližší Puškinově básni, a sice verse žmuďská z okresu Roseńského[2] gub. Kovenské: jak u Puškina žil rybář s ženou svou v bídné chatrči 33 leta, než ulovil zlatou rybku; popis nové šlechtičny jest ještě bližší Puškinovi než Glińského: má totiž na nohou též červené střevíce.

  1. Bajarz polski: Baśni, powieści i gawędy ludowe. Opowiedział A. J. Gliński. Vyd. 3. Wilno 1881, sv. III., č. 3., str. 60 sl.
  2. Podania žmujdzkie. Zebrał i dosłownie zpolszczył M. Dowojna Sylwestrowicz. I., str. 236 sl.