Stránka:Polívka - Pohádkové studie.djvu/1

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla ověřena
513
J. Polívka: Pohádkové studie.



Pohádkové studie.
Píše Dr. J. Polívka.


I.


O očekávanou odměnu dělí se dárce s dvorním služebnictvem.


Z Dačicka na Moravě zaznamenána jest následující pověst[1]: Hrabě Berka jako přírodozkumec procházeje se nad Dyjí pozoroval rybáře, a když tito vylovili nějakého vzácnějšího živočicha, vždy jim ho dobře zaplatil. Jednou vylovil rybář obzvláštní rybu a nesl ji hraběti na prodej. Dveřník nechtěl ho však k pánovi propustiti, až mu slíbil polovičku odměny. Rybář vyžádal si na hraběti jako odměnu 50 na zadnici. Polovici jich dostal dveřník, a od těch dob — končí vypravování — dveřník každého pustil bez překážky k svému pánovi.

Jak jednoduchou se tato pohádka zajisté každému zdá, nicméně může se vykázati úctyhodným stářím a rozšířením. Známa jest v středověké literatuře latinské a německé, ba i v orientě zapsán její variant, a rozšířila se do všech téměř lidových literatur evropských. Všech versí srovnávati nemůžeme, nemajíce po ruce potřebných pomůcek, jakož vůbec při těchto svých studiích nemůžeme, ač velice bychom si toho přáli, vyhovovati požadavkům po úplnosti. Než k našemu účelu, totiž k stanovení poměru jednotlivých versí českoslovanských k ostatním evropským snad materiál přístupný nám stačí.

V orientalní versi pojí se pohádka ta ke jménu Nasareddina Hodže, dvorního šaška tureckého císaře Bajazeta.[2] Když se Nasareddin Hodža později seznámil s Tamerlanem, daroval mu jednou 10 ranných a čerstvých okurek, i byl za to bohatě odměněn 10 zlatými korunami. Když brzy po té při pokročilejší době roční okurky staly se již hojnějšími, naložil jich celý vůz a dovezl je Tamerlanovi. Dveřník nechtěl ho však propustiti, až mu slíbil polovici čekané odměny. Tamerlan mu daroval tolik ran holí, kolik přivezl okurek, bylo jich 500. Polovici dostal dveřník. Verse orientální jest nepochybně pokažena, neboť základním motivem jest, že dárce vyžádal si odměnou výprask, aby dveřník dle zásluh mohl býti odměněn. Podobnou historku vypravuje vlaský novellista XIV. věku Fr. Sacchetti v 95. své novelle o sedláku, který francouzskému králi Filipu z Valois přinesl ztraceného sokola. Místo dveřníka je tu komorník; dostal polovici ran, jež si sedlák vymínil; vtipný sedlák bohatě obdarován.

  1. Jos. St. Menšík, Moravské pohádky a pověsti, str. 112, č. 38.
  2. K. Fr. Flögel, Geschichte der Hofnarren 1798, str. 178.