Bretonsku vypravuje (P. Sébillot, Contes popul. de la Haute Bret. II, 76—79). Od franc. verse liší se poněkud verse česko-moravská a sice tou měrou, že se pravdě podobá, že česko-moravská verse jest porušena: tím, že se dítě nechalo klidně v kolébce, divoženka nemusela býti nijak v obavách o ně, a není nutné příčiny, že si pro ně přišla a cizí dítě vrátila. Také ve východočeské versi (Č. L. V, 78 sl.) mělo býti dítě divoženčino hozeno do ohně, ale v tom pustila se divoženka komínem dolů, vrátila dítě unesené a vysvobodila z nebezpečí dítě své vlastní. S franc. versemi shoduje se silně jihoslovanská verse (Krauss, Sagen und Märchen der Südslaven II, č. 75). — Ve versích meklenburských (Bartsch, Sagen, Märchen und Gebräuche aus Meklenburg I, str. 42, 46, 64, 79, 89) podobně chtěla žena, jíž dítě podzemskými duchy bylo vyměněno, vařiti ve skořápce; dítě toto dalo svůj údiv nad tím pod. jako v hornobretonských versích na jevo; bito od ženy, vzali si je proto podzemští zase k sobě, vlastní dítě bylo vráceno. Mohli bychom ukázati ještě jiné a jiné verse této pohádky, ale není účelem naším probrati ji zde do podrobna, a přestaneme na uvedených versích, neboť tyto s dostatek ukazují blízkou shodu, částečně totožnost versí u různých národů i zeměpisně, ne jenom jazykem dosti vzdálených.
Srovnejme jinou neméně rozšířenou pohádku a poslyšme bulh. versi z Makedonie (Сборникъ за нар. умотвор. VII, odd. 3, str. 179 sl.):
Pop jistý najímá sluhu jen pod podmínkou, nemůže-li vykonati práci a rozzlobí-li se, že mu odře kůži; sluha si totéž může vůči pánu svému vymíniti. Přijali tuto službu za sebou dva bratří, ale s nedobrou se potázali. Nejmladší jich bratr teprve na pána vyzrál. Smlouva služební, musíme ještě poznamenati, platiti měla až do té doby, kdy zakuká kukačka. Ukládané práce konal sluha tento vždy na velikou škodu pánovu. Poslal ho pop orat, a zaopatřil ho jídlem a nápoji, ať jí a pije, vše plné však ať opět přinese domů; dal mu také psa, až kde ten lehne, do toho místa má zaorati a zasíti. Sluha pojedl a vypil rakiji, zelník i koláč vykrojil ze spod, vrchní kůrky nechal celé, nakrmil psa i dal se do práce. Zaoral a zasel, ale velmi pořídku, neboť pes si lehl na kraj pole; když dooral až do toho místa, kde pes ležel, zabil ho. Večer se vrátil domů, vypravoval vše, co udělal, ale pop se nesměl rozzlobiti. Pak uložil pop sluhovi, aby voly pásl na zdi, kde byla vyrostla tráva. Přemýšlel sluha, jak to má udělati. Konečně rozhodl se, usekl volům hlavy, hodil je na zeď, ať se napasou. Pak měl koně na nápoj pohnati, ale nohy jich neměly se zmočiti: vyhrnul jim jednoduše kůži na nohou nahoru, zahnal koně do vody, pak jim opět kůži shrnul dolů a dohnal domů. Po tom poslal pop sluhu s koněm pro dříví, ale nedal dřevěné sedlo pro koně; nařezal tedy sluha 4 větve, zarazil je koni mezi plece, naložil dříví a pohnal koně domů. Bylo to již mnoho popovi, a daleko bylo ještě do jara, nevěděl, jak by se ho zbavil: ač byla krutá
