Stránka:Polívka - O srovnávacím studiu tradic lidových.djvu/1

O srovnávacím studiu tradic lidových.

Napsal J. Polívka.

Od samých počátků studií tradic lidových, od počátku našeho století, kdy učenci začali blíže se obírati zkazkami, pověstmi, pohádkami a jinými částmi tradicionalní literatury lidové, zpozorovali velikou podobu, ba shodu a na mnoze i totožnost tradic u jednotlivých národů evropských, u spřízněných národů asijských, jak u národů indoevropských, tak u národů jiných jazykově náležejících jiným čeledím. Vznikla otázka, jak značná tato podoba ba shoda má se vysvětlovati?

Toto studium tradic lidových bylo z valné části pěstováno filology, zabývajícími se vynikající měrou otázkami jazykozpytnými, zkoumáním historie jazyka rodného i srovnáváním jazyků indoevropských. V době novější teprve jali se obírati tímto studiem nejen jazykozpytcové, než i literární historikové, později potahovali tradice lidové do okruhu svých zkoumání ethnografové a anthropologové, kteří byli vzdáleni přesně filologických a literárně historických prací. Vzrostla během našeho století zvláštní široce rozvětvená věda podání lidových, všestranná, protože upoutala živou pozornost učenců s nejrozmanitějších hledisk a stanovisk. Nemálo jmenovitě získala a obohacena byla zajisté tím, že hojnou měrou zvláště srovnávací ethnologové a anthropologové jí se zabývali, ač vlastně zůstane a může povždy zůstati jen odvětvím věd filologických, čili přesněji řečeno literární historie. Velice povděčni jsme srovnávací ethnografii a ethnologii za každé poučení, že podobné tradice známy jsou divokým kmenům africkým, americkým atd., třebas bychom její výklad zamítali, ale vlastně může studium tradic lidových postupovati jen v úzké souvislosti a shodě se studiem literární historie, se studiem najmě literatury staré a středověké.^[1] Vytýkáme to velmi důrazně, poněvadž se

1. Velmi dobře napsal Gustav Meyer: Ich glaube, derjenige wird der beste Märchenforscher sein, der auf der tüchtigen Grundlage philologischer Bildung steht. Die kritische Sichtung, die methodologische Vergleichung, das formelle wie sachliche Verständniss eines so weitläufigen und häufig so fragwürdigen Materials kann der philologischen Vorbildung nicht entbehren (Essays und Studien I, str. 169).