Stránka:Poesie sociální.djvu/97

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


o každé slze, jež mu skane, o poznámkách, nadávkách k tomu, výčitkách, o ranách, domů až přijde, když nic nedostane. 1 ve snu slyší matku lát, i ve snu cítí hrud mu rvát hlod lítosti a horší — hlad. Však marně. Dámy šli kol, páni a nevšimli si hocha ani a ujížděly vozy kolem a nikdo nebyl dotknut bolem té natažené dětské ruky. Dál kolem spěly panstva shluky, ty v koupele, ty k zábavám, z kolonád zněly hudby zvuky, hoch zbyl tu v poledním slunci sám, bos, prachu pln, na čele pot, jak pad’ v tom boji o život s tou otevřenou do cesty dlaní, kteréž si nikdo nevšim’ ani.

O, nedivte se, mořem běd až propluje za řadu let, když v noci někde na rozcestí stát bude se zaťatou pěstí! </poem> Bodláčí s Parnassu . (Sebrané spisy Jaroslava Vrchlického vycházejí nákladem J. Otty v Praze. Přehledným příspěvkem k seznání básnické tvorby Vrchlického jsou obě Anthologie z básní Jar. Vrchlického (naklad, týž.) První anthologie r. 1894, druhá 1902.