Tato stránka nebyla zkontrolována
Ti páni mají ve ňadrech jen kámen nebo troud, že mohli nám jak na posměch ten hrozný vyřknout soud.
A příšera byl jejich kat a na ďábla se zvrh’, když pláčem naším nedojat oprátku v oko zdrh’.
Co platny naše výsady? Co pergamenů sta? Když nešlo to, ach, bez zrady a ve všem byla msta!
Ó Plzeňské ty náměstí, my v poutech stáli tam, a němí byli bolestí, když on se zjevil nám.
Šel, buben zněl, ó jak se tměl skrz černé sukno zvuk! Šel hrdý, vzpřímen, nám však vřel ve srdcích ještěr muk.
Na stupni stál a katu přál: »Jen málo, brachu, shov, zřím tady samý trud a žal a více než tisíc vdov!
Zřím tady sta sklopených hlav a to já nemám rád, ten lid je tu jak tupý brav, ať jde! — Nač tady stát?«
