jsou výbuchy vzteku, vzpoura, nářek a žal selských porobenců, úpících v pekle poddanství a mstících se strašlivě na nelidských otrokářích. — Budiž ještě zmínka o básnických pracích Vrchlického v oboru překladů z básníků světových. Téměř ze všech velkých literatur vydal výbor překladů: básníky francouzské, italské, anglické vedle celé řady literárních studií a překladů jednotlivých děl velkých básníků cizích, z nichž zvláště pro tóny svobody, velkého vzletu a myšlenkové hloubky buď vzpomenuto Huga, Shelleye, Goethea a z poesie sociální překladů z Ady Negri, Rosenfelda a jiných básníků, tepajících zlo společenských nesrovnalosti.
Píseň vzbouřených sedláků.
(R. 1626.) <poem> Nu, co patří pánu?
- V střeše každý hřeb,
každá krůpěj v džbánu,
- na polici chleb,
jeho vše jest, ale, bratři, kosa v šij a v leb mu patří
- okovaný cep!
Nu, co patří pánu?
- Dcery tvojí zpěv;
sýpka, ať je plna
- zrní nebo plev,
zdupané i zkvětlé nivy — ale též však spravedlivý
- náš i vnuků hněv!
Nu, co patří pánu?
- Svižný karabáč,
když on řekne, cháme!
- úslužně rci »rač!«
však před věčným soudem božím patří skráň mu zryta hložím
- vdov a sirot pláč!
