Stránka:Poesie sociální.djvu/85

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


jsou výbuchy vzteku, vzpoura, nářek a žal selských porobenců, úpících v pekle poddanství a mstících se strašlivě na nelidských otrokářích. — Budiž ještě zmínka o básnických pracích Vrchlického v oboru překladů z básníků světových. Téměř ze všech velkých literatur vydal výbor překladů: básníky francouzské, italské, anglické vedle celé řady literárních studií a překladů jednotlivých děl velkých básníků cizích, z nichž zvláště pro tóny svobody, velkého vzletu a myšlenkové hloubky buď vzpomenuto Huga, Shelleye, Goethea a z poesie sociální překladů z Ady Negri, Rosenfelda a jiných básníků, tepajících zlo společenských nesrovnalosti.

Píseň vzbouřených sedláků.

(R. 1626.) <poem> Nu, co patří pánu?

V střeše každý hřeb,

každá krůpěj v džbánu,

na polici chleb,

jeho vše jest, ale, bratři, kosa v šij a v leb mu patří

okovaný cep!

Nu, co patří pánu?

Dcery tvojí zpěv;

sýpka, ať je plna

zrní nebo plev,

zdupané i zkvětlé nivy — ale též však spravedlivý

náš i vnuků hněv!

Nu, co patří pánu?

Svižný karabáč,

když on řekne, cháme!

úslužně rci »rač!« 

však před věčným soudem božím patří skráň mu zryta hložím

vdov a sirot pláč!