Stránka:Poesie sociální.djvu/75

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


kdy ztratí cenu zlato s drahokamy i snění líné s nicotnými hrami, kdy oltář soběckosti rozbije věk šlechetnější, duté modly skácí a diademem skvoucím ovije skráň, operlenou potem, skromné Práci! </poem> (Nové písně).

Z „Písní otroka“.

XI.

<poem> Vizte, na mozol mé dlaně náhodou si motýl sedá, křídla skvoucí kloní, zvedá, a já hledím zadumaně na tu břitkou protivu: na pleť drsnou, svrasklou, temnou, plnou jizev práce krušné, a ty lehké tvary vzdušné, barev skvostných září jemnou oko zvoucí k obdivu.

Nenadálý vzácný hoste, ustrojený v zář a duhu, milce kvetoucího luhu, bytí tvé, o živý skvoste, jeden za rozkoší let: tančíš jenom po své zvůli v modru volném, v teplém jase, v lásky hrách a věčném kvase, k němuž v nektar svůj ti z duli kyne sterý zářný květ!