Stránka:Poesie sociální.djvu/147

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


churavých, osiřelých, slyšíte? slyšíte? Řve bídou společnost, vy paní ctihodné! A vy, tak zrovna prohnilé jak muži vaši si hrajete na dobročinnost se slepičími mozky filantropickými? </poem> (Ještě jednou se vrátíme… Kniha veršů. V Praze 1900. Nakl. Grosman a Svoboda.)

Ještě jsou orli…

<poem> Ještě jsou orli v bahně Evropy! Ještě jsou orli teskní, přikovaní, jichž smutky za srdce tě uchopí, ještě jsou orli kdesi roztroušení v šedivých městech v mlze severní, nad shnilým lidstvem v těžkém sedí snění, bozi i soudci jeho příšerní…

Netušit jejich blízkost . . Vyrostou, .. bída je sílí, otráví jim žití, pohunci králů křídla přistřihnou a oči vypíchnou jim inkvisiti, s řetězy přijdou států hlídači, spáry jim sříznou, zkrotí jejich pýchu. Chtí vzletět, — rány hned je omráčí, pár metrů volnosti — oh, orli, k smíchu!

Jsou ještě orli v středu šedých měst, v divokých, silných duších ještě sídlí, nad bahno přikováni lidských cest s přistříhanými teskně bijí křídly,