Stránka:Poesie sociální.djvu/118

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


Prvního května.

<poem>

— — Jak loni, tak i letos, po obou stranách „šlechtické aleje" (Nobelallee), kam si vznešený svět vídeňský v nádherných toilettách a lesklých kočárech dává dostaveníčko, valily se proudy dělniků s ženami a dětmi — — —

Z novinářské lokálky o 1. máji v Prátru.

Jako každý velký převrat v lidstvu, tak zrodí se i emancipace čtvrtého stavu v krvi. Jsou snílkové ve světě a jsou snílkové i mezi dělníky, kteří mní, že konečnou metou a rozřešením té velké otázky jsou 3 osmičky — avšak ta kvasící a neznámá nadzemská sila, která převraty tvoří, nedala a nedá se omeziti a říditi ničím na světě — — —

Z netištěné knihy neznámého filosofa.

<poem> Alejí dlouhou, kam proud slunce padá, teď proudí život. Kočárů hřmí řada bez konce, pausy. Lokaj premovaný s kozlíku hrdě hledí na vše strany; paprsek slunce jako bleskem kmitá po uzdách koní, v řemení se chytá, v stříbrné knoflíky, jež lokaj má i kočí, též v lesklý cilinder jim nahoru si skočí a sjede v kočár, z modrého kde stínu, jejž vrhá parasol a z třásní musselinu, z hedvábí, krajek mihne dvé se tváří s brilianty v uších, které ohněm září — v prstenech ruky, v řetězu se koupá — jenž na vestě se vedle pánu houpá — a paprsek ten slunce ušlechtilý kočáru lesklou záď si zlíbat pílí a nechá zaplát ve své gloriole erb ctihodný, jenž malován tam dole — a již se vrhá v příští kočár v mžiku, a líbá zas. Zde barva slunečníku a hedváb šatu jsou snad trochu jiné, však lokaj napřed a erb vzadu kyne,