Stránka:Poesie sociální.djvu/117

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


a dusili snad stesk a pláč a mřeli — nevědouce zač …

Bud pokoj s vámi! … V dějepise jmen vašich nikdo nedoví se > — tam padlo dvacet tisíc as — «  ach, dvacet tisíc! — Krátká věta a v ní jsou vaše mladá léta, naděje různé v příští čas, sny, touhy, upomínky steré, vše, co dá život a co bere a právo žít a právo kvést — v ní všecko uzavřeno jest … As dvacet tisíc — takto vy jste s žitím navždy hotovi …

As dvacet tisíc … Cifra chladná a víc dál upomínka žádná na povražděný mladý dav … i z paměti se ztratí lidí až smrť s těch polí, chatek sklidí pár pamětlivých starých hlav … Však ten proud vaší krve rudé jak hrozná aureola bude kol jistých hlav se náhle chvít, až k soudu dějin musí jít, a bude je po věků řad vždy odsuzovat, proklínat! — </poem> Tristium Vindobona. Praha (vyd. I. r. 1893) nakl. F. Šimáček,