Rybář a duch
Byl jednou rybář již velmi starý, jenž měl ženu a tři dcery. O byl tak chudý, že neměl ani, čeho potřeboval. Měl zvyk, jenom čtyrykráte za den síť do vody spouštěti. — Jednou šel za svitu měsíce k řece, odložil koš, vykasal košili, brodil se ve vodě až po pás i hodil síť do vody a čekal, až se ponořila. Potom ji chtěl vytáhnouti, ale shledal, že je těžká, i jal se ji silou vytahovati. Když to nikterak nešlo, vylezl z vody, upevnil konec provazu, jenž drže síť, na břehu, svlekl se, ponořil blíže sítě do vody i trmacel se dlouho, až dopravil síť na břeh. Nalezl v ní mrtvého osla, jenž byl síť notně potrhal. Vida to rybář, zarmoutil se velice a vzdychal: »Síla i ochrana pocházejí od boha. — Výživa jest věcí nesnadnou. — Pochválen budiž Pán, jednomu dává, druhému odpírá. Jeden loví ryby, jiný je pojídá.«
.jpg)
Když byl odstranil osla, usadil se na břehu a jal se spravovati síť. Když byl hotov, brodil se ve vodě, volal boha na pomoc, hodil síť znovu do vody a čekal, až se ponoří. Potom zatáhl za provaz i shledal, že síť je těžší ještě nežli prve. Domníval se, že chytil hodnou rybu, svlekl se a ponořil, by síť vytáhl na
