Oni pak neustáli a každého roku mne vyzývali, bych s nim cestoval; odepřel jsem to vždy, až pak roku šestého pravil jsem k nim: »Milí bratři, vydám se s vámi na cestu, ale dříve chci věděti, jaké máte jmění.« Když jsem proskoumal jejich obchody, shledal jsem, že oba svoje jmění lehkomyslně promarnili. Neříkal jsem nic, uzavřel účty své a poznal, že mám všeho všudy šest tisíc dukátů. Měl jsem z toho radost, rozdělil vše ve dva díly a pravil: »Tu jsou tři tisíce dukátů pro vás a pro mne, bychom podnikli obchody.«
Druhou část tří tisíc dukátů zakopal jsem pro případ, že by se mi dařilo, jako mým bratřím, bych měl základ a mohl znovu počíti obchod.
Oba byli s tím spokojeni, dal jsem každému tisíc dukátů a sám ponechal jsem si také tisíc; nakoupili jsme zboží, najali loď a vydali se na cestu.
Plavili jsme se měsíc po moři, až jsme přibyli k velikému městu; vešli jsme do něho, prodali zboží své a vydělali na jednom dukátu deset. Nakoupili jsme nové zásoby zboží a chtěli dále se odebrati. Stalo se pak, že jsem na břehu nalezl chudou dívku, jež zalíbila se mi tak, že jsem ji pojal za ženu.
Vydali jsme se na cestu. Bratři moji záviděli mi štěstí mé, tak že si umínili mne zabíti. V noci, když jsme spali, hodili mne i ženu mou do moře. Žena moje proměnila se v ducha i donesla mne na ostrov, kde svěřila mi, že náleží mezi dobré duchy a jest mým andělem strážným. Dodala pak, že musí usmrtiti bratry mé. Podivil jsem se nemálo tomu všemu, i prosil ji, by bratry mé nezničila, že jsou to přece moji bratři. Ona pak chopila mne a přenesla na střechu mého domu. Sešel jsem dolů, vykopal oněch tři tisíce dukátů a počal znovu obchod. Večerem vraceje se domů, nalezl jsem tam oba tyto psy přivázané. Uzřevše mne, tulili se ke mně prolévajíce slzy.
Nemohl jsem pochopiti, co se děje, až přišla moje žena, jež pravila: »Pane, totoť jsou tvoji bratři.« Tázal jsem se, kdo jim to učinil; ona se přiznala k tomu, dodavši, že po desíti letech budou vysvobozeni.
Oznámivši mi, kde se zdržuje, opustila mne. Uplynulo deset roků, i vydal jsem se s bratry na cestu, by vysvobození byli. Tuto jsem zastihl kupce a starce i dověděl se vše, načež umínil jsem si, vyčkati konec. Toť příhody moje; zdali nejsou podivné?«
Duch pak pravil: »Daruji ti třetinu viny.«
Na to přistoupil k duchu třetí stařec a pravil: »O, pane můj, zdali promineš i mně třetinu viny muže toho, když ti povím své příhody s tímto mezkem, jež jsou podivnější, nežli příhody obou těchto starců?«
»Vypravuj,« řekl duch a stařec počal takto:
»Věz, o duchu, že tato mezkyně byla mou manželkou. Podnikl jsem jednou cestu a pobyl celý rok mimo domov i vrátil jsem se pak v noci. Vstoupiv do jizby ženy své, zastihl jsem u ní černého otroka, s kterým žertovala důvěrně, a uzřevši mne, postoupila proti mně, majíc číši vody, pronesla jakási slova, pokropila mne a pravila: »Změň podobu svou a staň se psem.«
