Stránka:Pavel J. Šulc - Tisíc a jedna noc - Díl 1 - 1891.djvu/13

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována


jsem jen kůži a ne žíly. Vykřikl a moje žena padla za mnou. Vrátil jsem se pak o svého zámku a ulehl.

»Ráno vrátila se moje žena majíc vlasy ustříhané i roucho smuteční i vypravovala mi, že otec její i matka zemřeli a proto že má zármutek. Truchlila po celý rok a pak mne žádala, bych jí dovolil v zámku zříditi síň smutku, ve které by o samotě truchliti mohla. Dovolil jsem to, načež dala zříditi jakousi kryptu, do které dopraven černý otrok, jenž posud byl živ, ale od té chvíle, kdy jsem ho ranil, nemohl mluviti. Žena moje ho navštěvovala nosíc mu pokrmy i nápoje. Tak to trvalo rok a pak ještě dva, kdežto jsem snášel hrozné muky. Po třetím roce jednoho dne byl jsem rozzloben i šel za ní. Slyšel jsem ji u krypty naříkati, což mne rozčililo tak, že jsem chopil meč, chtěje ji usmrtit. Ona pak obrátivši se proti mně zvolala: »Mou vůlí a mocí staniž se půl člověkem a půl kamenem.« Stal jsem se tím, čím jsem. Nemohu státi ani seděti, ani spáti, nejsem mrtev ani živ. Potom okouzlila město i s obyvateli. V městě bydlili mohamedáni, křesťané, židé i pohané. Proměnila mohamedány v bílé ryby, pohany v červené, křesťany v modré a židy v žluté; také ono jezero vykouzlila. Na tom ještě neměla dosti: každého dne přijde a dá mi sto ran dutkami, až mi krev teče.«

Sultán na to pravil: »Kde že jest ta dračice a kde onen otrok?«

»Pane,« odpověděl jinoch, »otrok leží v kryptě, ona pak jest v síni proti těmto dveřím; ráno vždy navštíví otroka, načež přijde a bije mne.«

»Bůh mi pomůže,« zvolal sultán, »že tomu řádění učiním konec.«

Hovořili spolu až do noci, pak spali do rána. Sultán potom odebral se do krypty, zabil otroka i hodil do studně. Oblekl se v roucho otroka a položil na jeho lože, maje meč pod šaty. Netrvalo to dlouho, i přišla ukrutná čarodějnice a bila svého muže, jenž křičel a za smilování prosil.

Potom odebrala se do krypty volajíc: »Ó pane můj, promluv na mne.«

Král odpověděl: »Nezasluhuješ, by někdo mluvil s tebou. Trýzníš muže svého, jenž křičí a naříká, tak že nemohu ani spáti.«

»Vysvobodím ho tedy,« řekla ona.

»Učiň tak, bych měl jednou pokoj,« odpověděl on.

Vyšla, vzala mísu s vodou a šla k muži, jejž pokropila mumlajíc tajná slova, načež mladík se vzchopil volaje: »Chvála bohu!« Ona pak pravila: »Jdi mi s očí, ať nikdy více tě neuzřím, sice tě zničím.« Čarodějnice vrátila se do krypty, kde jí sultán poručil, aby vyprostila též obyvatele a město i celý kraj i navrátila jim dřívější podobu jejich. Odešla k jezeru, pronesla tam slova čarodějná, i proměnila se krajina veškerá; obyvatelé byli opět lidé a žili i jednali jako dříve.

Čarodějka vrátila se ku kryptě řkouc: »O, pane, vstaň a podej mi ruku svou.«

Sultán pak pravil: »Přistup blíže.« Když byla u něho, vyskočil a mečem ji rozpůlil ve dvě části, i vyšel ven, kde zastihl jinocha naň čekajícího, jenž mu políbil ruku a vřelé mu děkoval. Sultán se ho tázal, zdali chce zůstati v městě svém nebo jíti s ním.