mluví časem nejasně a mysticky ve svých bulách věštecký Dalaj-Lama, nejmoudřejší Taši-Lama a prorocký Bogdo-Gegeni. Pochopili jsme, že vidíme zde toho, jemuž náleží vesmír, nebe, země, voda, hlubiny, a jehož moudrý, jasný zrak objímá nezměrná tajemství neznámých světů. Před námi byl „vládce světa“. Po krátké tibetské modlitbě požehnal „vládce světa“ shromážděným, načež předpověděl vše, co se mělo státi v třech příštích desítiletích. Vše se splnilo!, vše! Za modlitby „vládce světa“ se rozsvítily samy od sebe svíce a lampy v malé svatyni umístěné ve vedlejší komnatě a suchá tráva a smola v obětních nádobách se počala rozpouštěti v modré praménky a kroužící obláčky vonného dýmu. „Vládce světa“ náhle zmizel. Zůstaly po něm jenom zde ty záhyby na pomačkaném hedvábí podušek ležících na trůně. Pružné tkanivo se ještě pohybovalo vracejíc se zvolna do původního stavu.
Hutuhtu vešel do kaple a pokleknuv před oltářem modlil se zakrývaje si tvář rukama nebo zdvihaje ruce.
Hleděl jsem na klidný, lhostejný obličej moudrého Budhy zhotoveného ze zlata a pozoroval jsem hru světel a stínů, které vrhala malá olejová lampa hořící na oltáři, oživujíc chvílemi podivně tvář sochy. Pak jsem obrátil zrak na trůn stojící téměř proti dveřím kaple. Jaký div! Viděl jsem zcela zřetelně mohutnou postavu starce s očima jako hvězdy zářícíma a se silně stisknutými rty prozrazujícími neobyčejnou sílu vůle. Jeho tělem a bílou řízou prosvítalo opěradlo trůnu se svátými nápisy tibetskými. Zavřel jsem oči a po chvíli jsem opět prohlédl. Na trůně nebylo nikoho, jenom záhyby na poduškách byly hlubší a hedvábná přikrývka se sotva znatelně pohybovala.
Hutuhtu obrátil ke mně náhle obličej a řekl:
„Dej mi svůj „chatyk“. Cítím, že se bojíš o osud té, kterou miluješ a kterou jsi miloval po celý život. Budu se za ni modlit. Modli se i ty. Obrať se v mysli své k „vládci světa“ a říkej: „Vyslyš, pochop, splň…“ On tě vyslyší,
