12
výbavy nevěstiny, kterou ona sama sobě ušila a pěkně buď hedbávím neb červeným harasem vyšila. Boudnice byla ze silného lněného plátna, zavěsila se na trámy podlahy (stropu), visela od trámů až po zem (podlahu) a natahla se těsně od jedné zdi k druhé kolem lůžka nedělky. Jelikož lůžko nedělčino stálo vždy v jednom koutě jizby, byla takto kolem dvou stran zed a kolem dvou stran boudnice a kout nedělčin byl hotov. Pruh vyšitý at hedbávný ať harasový býval pravidelně bohatě a široce na boudnicích vyzdoben vzorky nejrozmanitějších tvarů velmi umělecky a vkusně provedených, avšak motivy těch vzorků byly skoro naskrze vzaty jen z přírody. Na zavěšené boudnici byl takový vyšitý pruh na příč od jedné zdi ku druhé a prostředkem byla mřežka kupovaná, neb dělaná. Pruh vyšitý na boudnici byl asi ve výši hlavy v posteli sedící nedělky, která takto sedíc dírkovanou mřežkou mohla do jizby dobře viděti, nejsouc při tom však od jiných v jizbě viděná. Staré nádherné boudnice byly ještě na spodním kraji vyšívané neb nějak jinak krášlené a zdobené. Takový spůsob strojení koutu nedělce a zavěšování boudnic, které výhradně jen k tomuto účelu se používaly, hodil se však jen tak dlouho, pokud Hanáci v jizbách svých trámové podlahy měli. Jakmile pak trámové podlahy zaměnili za palachové, byl i spůsob zavěšovaní vlastně upevňování boudnic ku vystrojování koutu nedělce jiný. Tu nehodily se již více palachové podlahy dobře ku upevňování boudnic a volen k tomu spůsob jiný. Boudnice se opět natáhly od jedné zdi ku druhé, avšak upevňovaly se při tom buď hřebíkem na zdi aneb na hůlku těsně ke zdi u lůžka přivázanou. A jelikož byly daleko menší, sáhaly jen něco málo přes hlavu v posteli sedící nedělky, avšak přece tolik, aby od ostatních viděná nebyla, kdežto vrch nad posteli byl prázdný bez boudnice. Proto, aby kout byl přece řádný, musela býti ještě jedna bůlka u nohou nedělky při noze postele připevněna, přes kterou boudnice od jedné zdi ku druhé se natáhla. Takový spůsob strojení koutu nedělce se pak již až do zaniknutí tohoto obyčeje udržel. Za to jinak tomu bylo s boudnicema. Na počátku tvořila boudnice kromě úvodnice, chůvky, kolovratu, plátna, truhly a pod. nezbytnou část výbavy každé nevěsty, at bohaté ať chudé, čemuž však v dobách pozdějších a posledních tak již nebývalo, kdy se též i chůvek za boudnice používalo. Taková chůvka bývala červeným harasem bohatě vyšitá na širokém lněném, později i bavlněném plátně po spůsobu boudnice. Když žena přišla do kouta, natahla se ji tato chůvka kolem postele a kout byl vystrojen. Když se šlo s díťatkem ke křtu, sejmula se chůvka, složila několikateronásobně - obyčejně na třikrát- tak aby pruh vyšitý byl na vrchu a šlo se v ní s (lítátkem ke křtu. Když přišli od křtu, zase ji nedělce za boudnici kolem lůžka natáhli. Ku obyčejnému chování dítěte mívali i chůvky jiné méně zdobené. Když nedělka povstala, vzala ještě opět tu chůvku pěknou na dítě, když ku kmotřence šla na návštěvu, což bývalo za týden po úvodu. Takovouto chůvku jme-
