Stránka:Mořic Kráčmer - Dějiny Metropolitního chrámu sv. Václava v Olomouci - 1887.djvu/119

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována
107


exequie za zemřelého dómského probošta Vilíma svobodného pána ze Schneeburgů, jenž r. 1880. od nynějšího nejdůstojnějšího světícího biskupa Jeho Milosti Gustava hraběte z Belruptů-Tyssaků, tehdejšího kapitulního děkana po exequiích až na zdejší hřbitov byl doprovozen a tam k lehkému odpočinutí uložen. Slavnější byl pohřební průvod roku 1880. zemřelého kanovníka a infulovaného rektora u sv. Anny, hraběte Welsersheimba, jemuž tehdejší ministr vojenství a Jeho Velič. náš nejmilostivější císař a král František Josef I., tehdy v Olomouci na vojenských cvičeních meškající, poctu vzdali. Avšak nejslavnější v nejnovější době byla asi pohřební slavnosť za zemřeléha dómského školastika a arcibiskupského zástupce v duchovních věcech, Arthura svobodného pána z Königsbrunnů, jenž zemřel dne 7. února r. 1880. Jeho Eminence náš nejdůstojnější arcipastýř, vzdal jemu tu nevšední poctu, že sám zádušní mši sv. za v Pánu zesnulého slavně obětoval a vzdor deštivému a chladnému počasí jeho tělesné pozůstatky v Dubě uloženu býti mající až ku chrámu sv. Kateřiny doprovodil.[1]

Ze slavností radostných uvádíme mimo obvyklé svěcení a nastolení knížat arcibiskupův Olomouckých tu, že dne 5. května roku 1805. byl Jeho c. k. Výsosť arcivévoda Rudolf jakožto Olomoucký kanovník installován (uveden), za kteréžto příležitosti mnohé okázalosti se děly.[2] A když tentýž arcivévoda byl dne 24. března roku 1819. od kapituly jednohlasně za knížete arcibiskupa Olomouckého zvolen,[3] tu nebylo radosti konce. Olomoucký velechrám se uvnitř celý očistil, levé i pravé varhany se opravily,[4] nové antipendium k hlavnímu oltáři ve Vídni za 1000 zl. se objednalo a každý s radostí očekával den slavného uvedení proslaveného arcivévody Rudolfa do velechrámu Olomouckého, až konečně dne 9. března roku 1820. za obvyklých obřadů vznešený kníže arcibiskup do velechrámu Olomouckého byl uveden, při čemž všemožná církevní a světská sláva byla provozována.[5]

Avšak nejradostnější, nejslavnější a nejvelebnější slavnosť v našem velechrámě mezi léty 1777.—1883. odbývaná zůstane po-


  1. Toho jest spisovatel sám svědkem.
  2. Josef Fischer, Geschichte von Olmütz str. 134.
  3. Richter, Series, str. 275.
  4. Krom. k. a. reg. 20. 12. 9. Tehdy byl dómským varkaníkem Josef Červenka.
  5. Richter, Series, str. 275.