Stránka:Mořic Kráčmer - Dějiny Metropolitního chrámu sv. Václava v Olomouci - 1887.djvu/118

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována
106


v tomto velechrámě se asi nejdůležitějšího událo, jaké slavnosti smuteční a radostné se v něm odbývaly a jakých darů a zvláštních vyznamenání se jemu dostalo.

Mezi slavnostmi smutečními, které se v období našem na dómě odbývaly, jest asi nejpamátnější přenášení srdce Jeho c. k. Výsosti zemřelého kardinála knížete arcibiskupa Olomouckého, arcivévody rakouského Rudolfa. Když totiž tento vznešený církevní a světský hodnostář dne 24. července r. 1831. ve 44. roce věku svého v Badenu u Vídně byl zemřel,[1] byla sice jeho ostatní tělesná schránka v císařské hrobce u otců Kapucínů ve Vídni uložena, avšak srdce jeho, jež za živobytí se zvláštní radostí mezi svými svěřenci v Olomoucké arcidiœcési vždy prodlévalo, bylo ve stříbrné schránce do Olomouce převezeno a v kostele sv. Kateřiny složeno. Do tohoto chrámu odebral se tehdejší světící biskup a kapitulní děkan Ferdinand hrabě Chotek s celou kapitulou, dómskými vikáři, a jiným četným duchovenstvem, aby srdce jeho c. k. Výsosti na dóm přenesl. V chrámě bylo vznešené srdce odevzdáno tehdejšímu správci dómské fary, Loserthovi, jenž je v slavném průvodě až na dóm nesl. Průvodu součastnili se též vojenští a občanští hodnostářové a veliké davy lidu. Když průvod do velechrámu dospěl, bylo srdce kardinálovo postaveno na nádherný katafalk a byly slavné exequie odbývány, po jejichžto ukončení bylo zmíněné srdce do krypty pod kůrem snešeno a zde od světícího biskupa Ferdinanda hraběte Chotka ve výklenku zazděno.[2] Místo označuje poprsí, pod nímžto jest latinský nápis, jenž v překladě českém znamená: „Rudolfa arcivévody, nachem vyznamenaného Olomouckého arcipastýře srdce, jímžto za živa ku svým lnul, zde se uchovává jako stálý odznak lásky. Zemřel 24. července r. 1831. ve čtyřiačtyřicátem roce věku svého a v třináctém roce panování svého.“

Mimo tuto smuteční slavnosť byly na dómě též slavně odbývány exequie za zemřelého kapitulního děkana Roberta hraběte Lichnovského, jenž po smrti své (v Římě dne 25. ledna r. 1879.) byl převezen do Olomouce, napřed do kaple sv. Anny složen, na to do velechrámu přenesen a odtud po slavných exequiích na hřbitov do Hrubčic zcela jednoduše doprovozen. Slavné byly též


  1. Zprávu tuto máme od k. a. komorníka, pana Leimbrucknera, jenž již jmenovanému arcivévodovi sloužil.
  2. Tuto zprávu máme od papežského čestného komoří a správce dómské fary, nejd. pána Eugena Kluga, jenž byl tehdy bohoslovcem.