Adamík Richard Dr., odb. lékař nemocí nervových a duševních na Král. Vinohradech, Korunní 6.
* 4. dubna 1876 v Hranicích na Moravě, absolvoval gymnasium v Kroměříži a studoval medicinu na české universitě. Roku 1899 byl promován na doktora lékařství v Praze. Po studiích v Praze strávil dvě léta v cizině, jeden rok ve Vídni, jeden rok v Berlíně na klinikách nem. nervových a duševních, kde poslouchal profesory Krafft-Ebinga, Oppenheima, Jollyho, Mendla a j. V roce 1902 se usadil jako odborný lékař nemocí nervových a duševních na Vinohradech, kde dosud působí. Literární činnost jeho je následující: Spisky samostatné: Higiéna duševní práce (1904). Život pohlavní a choroby nervové (1906). Choroby duševní, jich příčiny a léčení (1907). Zdravé a churavé nervy. O moderním názoru životním a větší spis medicinsko-psychologický: „Síla vůle a životní energie“. Pak články a studie menší v časopisech „Česká Mysl“, Přehled, Středa: na př. O omrzelosti životní, o pověře v medicině a jejím vlivu na zdraví lidské, o chorobách vůle, vady dětské výchovy, o degeneraci a renegaci, o citu životním a jiné.
Ottův Slovník.
Albert Eduard Dr., dvor. rada, přednosta 1. chirurg. kliniky na universitě ve Vídni.
* 20. ledna 1841 v Žamberku, † 25. září 1900 tamže, pochován ve Vídni na ústř. hřbitově. Studoval v Rychnově a Hradci K., promoval r. 1867 za doktora lékařství ve Vídni. R. 1869 stal se asistentem prof. Dumreichera, r. 1872 docentem nemocí chirurgických, r. 1873 řád. profesorem v Innsprucku. R. 1874 nabídnuta mu stolice chirurgie v Lutichu, které nepřijal. R. 1881 proti vůli majority prof. sboru povolán na universitu vídeňskou a stal se brzy její ozdobou. Když byla zřizována česká lékařská fakulta, mluvilo se mnoho o tom, že A. bude na ni jmenován profesorem chirurgie. A. zůstal však ve Vídni, ale působil v osudy mladé fakulty jak při zřizování její tak i později často. V rodišti svém vystavil si vilku, kdež trávil prázdniny. V krajině té, oplývající reminiscencemi českobratrskými, nalezl popud k svým črtám: Památka po bratřích českých v Žamberce a Památka po bratřích českých v Kunvaldě (v Čas. Č. Mus. 1890 a 1891). Rovněž velkou monografii o rodáku Žamberském Prok. Divišovi, vynálezci hromosvodu a Dějinami m. Žamberka projevil A. příchylnost k českému svému rodišti. Jako chirurg pracoval o nových objevech své vědy, psal učebnice, řídil kliniku a učil. Na jeho řečnické nadání, jeho zvučný hlas, jeho poutavý přednes, jeho duchaplný rozbor klinických případů nezapomenou jeho žáci nikdy. Kouzlo jeho Diagnostiky a Odborné chirurgie (z nichž Diagnostika přeložena do češtiny, ruštiny, frančiny a italštiny) působiti bude ještě na čtenáře pozdních dob. Jen velcí učitele dovedou stvořiti školu. Albert vychoval žáky, jakými jsou Maydl, orthopaed Lorenz, prof. Hochenegg, primář Schnitzler, Frank, Ewald a j. Znamenitý talent reprodukční spojil se v Albertovi s neméně zdatným talentem badatelským. Jeho studie o mechanismu kloubním objasnily se stanoviska fysicko-fysiologického postavení a funkce znetvořených kloubů a otázku zdánlivě kombinovanou učiníly srozumitelnou. Stejně se cení jeho studie o zakřiveninách páteře. Ale nejen čistě chirurgického zájmu byly jeho práce, nýbrž i anatomického, fysiologického a všeobecně pathologického. Do anatomie zasahují bádání o skladbě pochev šlachových, a vaků synovialních, do fysiologie pokusy měřící tlak krevní u člověka, do všeob. pathologie jeho výzkumy o horečce, o otřesení mozku. A. byl vědcem který dovede obsáhnouti všechny obory lekařského vědění, který všechny stejně respektuje a pak všechny stejně čerpá z daného materiálu. Největší část prací Albertových byla napsána německy, ale dosti je také těch, které byly uveřejněny česky, zvláště v Čas. č. lékařů a v Sborníku lékařském. Do Eiseltovy odborné pathologie podal: Úrazy mozku a omozečnic. V „Osvětě“ napsal biografii Rokytanského, Škody, Prok. Diviše a lékařů českých ve Vídni a j. Jako operatér nedostupoval výše svého klinického souseda Billrotha. Ale i zde prokázal svoji původnost vynálezem zvláštní operační methody, upevňující viklavý kloub. A. napsal do Čas. lék. tyto články: Příspěvek k poznání synovialních pochev šlach a slizných míšků (1869), K perkussi, Amputace stehna v kůtkách, Manometrické měření. Případ neurektomie (1870). Některé případy resekcí kostí čelistních (1871), Některé pokusy o fysiologii tepla zvířecího (1873), Enterorafie k zhojení píštělů střevních, Příspěvek k mechanice kloubů kosti hlezenní. Extirpace volete (1880). O deformitách kostí a kloubů,
