22
a sochařů, kde zvláště barevné kaménky poutaly jeho pozornost. Otec jeho poslal jej záhy do škol k jesuitům. Vstoupil pak do vysokých škol pražských a nejsa spokojen tím, čemu se zde naučil, r. 1746 vydal se, podporován hr. Fr. Václ. z Vrtby, jehožto statky jeho otec spravoval, na cestu do Padovy. Tam obcoval přednáškám prof. Margagniho. Potom odešel do Montpellieru, kdež universita měla znamenitou fakultu lékařskou s velikolepou zahradou botanickou. Po té odebral se do Paříže. Konečně navštěvoval několik škol německých, až r. 1750 vrátil se o vlasti. Promován na fakultě lékařské v Praze 24. července 1751. Při té příležitosti vydal učenou disertaci, tehdáž velmi zajímavou: „De utilitate elektrisationis in arte medica.“ Byl i prvním, kdož učinil šťastné pokusy v uživání elektřiny k účelům lékařským. Při pracích povolání svého nevstal pěstovati vědy přírodní. R. 1752 ustanoven mim. prof. přírodop. na univers. pražské. Vyrušen z prací svých válkou r. 1757, odebral se do Italie, kde pobyl po 2 r., sbíraje a studuje mořské přírodniny. Konal po několik let vědecké cesty do Francie, Holandu, Anglie. Co výsledek svého cestování vydal důležitou knihu: De quibusdam animalibus marinis eoromque proprietatibus vel nondum vel minus cognitis (1761 v Drážďanech), za kteréž dílo, jež M. Leske do němč. přeložil v Lipsku 1776, stal se členem učených společ. londýnské, bavorské i Borenské. Ku přání cís. Františka procestoval krajinu Gmundskou v H. Rakousích a popsal ji po stránce přírodopisné. Rukopis práce té uložen v cís. knihovně ve Vídni. V odměnu za to ustanoven řád. profesorem přírodopisu a materiae medicae v Praze. Úlohu od vlády jemu pod direktorem fakulty lékařské Mac Newenem danou, by pro nastávající mediky založil novou botanickou zahradu, nebylo mu popřáno docela vykonati, takže podniknutí to dokonal jeho nástupce Mikan. Staral se též horlivě o zvelebení rolnictví v Čechách. Ze spisů jeho uvádíme ještě: De veris sepiarum ovis (Praha 1752), Beschreibung einiger in der Haushaltung und Färberkunst nutzbaren Kräuter (t. 1755), Vorschlag, wie dem Königr. Böhmen ein ungemeiner Vortheil jährlich zuwachsen könne (t. 1758) pojednává o trnovníku (Robinia Pseudacacia L.), Abhandlung vom Gebrauche des Waidtes (de isatide t. j. o borytu barvířském, t. bez letopočtu). Zpráva o cestě po Solné komoře uveřejněna ve Zprávách soukromé společnosti pražské (V. svazek 1782) teprve po smrti autorově. Spis o elektřině vydán po druhé od J. Th. Klinkoše (Dissertationes medicae selectiores Pragenses 1775). Bohužel, že přírodopis Čech Boháčem sepsaný přecházel z ruky do ruky a konečně nadobro se ztratil. Zanechal pěknou zool. a miner. sbírku, kterou hr. Fr. Thun od dědiců jeho koupil a k svým sbírkám v Děčíně připojil.
Životopis s podob. vydal: Pelcl v Abbildungen 3 díl. Viz Studnička, Bericht über die math. naturw. Abh. der k böhm. Ges. d. Wiss. während ihres 100 j. Bestandes, Klatovské Listy 1887, 17. prosince, Riegrův a Ottův Slovník, Hirsch, Biographie médicale, Stručný Slov., Haškovcova Revue 1912.
Bohdálek (Bochdalek) Vincenc Alexander Dr., univ. prof. v Praze.
* 1801. † 3./2. 1883 v Litoměřicích. Rodem Čech ze Slezska. Smýšlením Němec. R. 1833 promoval v Praze. Uveřejnil „Anleitung zur prakt. Zergliederung des menschl. Gehirns nebst einer anatom. Beschreibung desselben mit besonderer Rücksicht auf das kleine Gehirn“ (1833). Zastával za let padesátých stolici pathologické anatomie v Praze, později diskriptivní pathologie. R. 1870 slouživ 40 let, strávil poslední léta v Litoměřicích. I odtud volán byl k smrtelnému loži vysoce postavených osob. Jmenovitě řídil balsamování místodržitele českého Menasdorfa a císaře Ferdinanda. O vědu získal si nemalé zásluhy pathol. objevy v oboru nervové soustavy a zkoumání mozku. V oboru pathol. anatomie vypátral mnohé dosavad skryté příčiny nemocí. Od r. 1860 byl mim. členem Král. společnosti a r. 1870 obdržel ryt. kříž řádu Fr. Jos. Jeho syn MUDr. Viktor, primář trestnice v Mírově, dobrý anatom, spisovatel, * 5. září 1835. † v Praze 17. listopadu 1868.
Čas. lékařů 1883, Riegrův Slovník XII., Hirsch.
Bohdan Fr. V. Dr., obv. lékař v Ivanovicích u Výškova.
Dosáhnuv hodnosti doktorské, byl r. 1891 externím lékařem ve všeobec. nemocnici v Praze. Jest náměstkem předsedy české sekce lék. komory mor. Do Čas. lék. napsal r. 1891 Osutiny při injekcích lymfou Kochovou a r. 1889 podal do feuilletonu tamže článek Kumys v Samarském kraji na Rusi.
Bohdan Rud. Dr., tovární, pokladenský a praktický lékař v Mnich. Hradišti.
* 17. listopadu 1870 ve Mšeně u Mělníka. Navštěvoval v rodišti školu obecnou, pak 1 rok v německé škole v Dubé, načež vstoupil r. 1883 na městskou střední školu v Praze na Malé Straně, kde vystudoval a maturoval tamtéž v r. 1891 s vyznamenáním. Vstoupil na fakultu lékařskou české university, kde r. 1897 (5. června) promoval. Po promoci pobyl nějaký čas v nemocnici, načež odbýval službu vojenskou jako zástupce assist. lékaře v posádkové nemocnici v Josefově. Po té vstoupil jako ext. lékař do nemocnice, načež po jednoroční praxi lékař
