20
Bláha František Dr., obv., soud. a tov. lékař v Písku.
* 28. března 1861 na Dubí Hoře. Byl promován 20. prosince 1884 na českém vysokém učení v Praze. Od r. 1884 byl assistentem při ústavě pro pathologickou anatomii, od r. 1885 při české poliklinice. Od r. 1887 působí jako praktický lékař v Písku. Do Sborníku lék. 1887 podal zajímavé pozorování z path. anatom. ústavu: Abnormní vývoj žaludku, dvanáctníku, části jejuna, sleziny, mikteru a části játer v dutině hrudní. V Čas. lékařů uveřejnil: Řídký případ krvácení z plic (1885) a Pulsus paradoxus (1887).
Bláha Vincenc Phil. a MDr., prof. technologie a přírodopisu v Praze.
* 1764. † ?. Vynalezl piano s přerozličnými zvuky a přídavky. Riegrův slov.
Blaho Pavel Dr., prakt. lékař v Uher. Skalici.
* 25. března 1867 v Uh. Skalici z gazdovských rodičov. Narodní školu a nižší gymnasium odbavil v svojom rodnom meste, vyšší gymnasium v Trnave (Prešporská stolice). Lekárstvo študoval ve Vídni. Jeho národne posobenie začína se už tu. Čo mladý medik bral činný podiel v koždom národnom pohybe. Byl horlivým členem spolku „Tatran“, hlavne ale po jeho rozpuštení organisoval študuiúcu a inú mládež vo viedeňskom slovenskom spolku „Národ“. Čo lekár osadil sa v Skalici roku 1897. Letní praxi od r. 1901 koná v Luhačovicích. Vtedy začala sa jeho kariera. On hned pochopil ten velmi vážny problem, že náš slovenský národ bez bohatého, neodvislého a povedomého rolnictva nemože s úspechom viesť borbu proti maďarizácii, preto hned chytil se s celou oddanostou do poučovania a hmotného pozdvihnutia okolitého ludu. On nešiel za starým systémom vyčakávania, ale pustil sa do tak zvanej „drobnej práce“ národnej. Privržencov získal si hned a tak začal vydávať „Hlas“, mesačnú revue, do ktorého prispievaly mladšie sily. Pozdejšie pre miestny a okolitý lud začal vydávat i časopis „Pokrok“ a kalendář „Domová Pokladnica“ . Majetkové zmoženie a osamostatnenie sa slovenského ludu na moravskej doline je prácou dra Blahu. On alebo jeho pričinením založilo sa vyše sto potravných a úverných spolkov, ktoré dnes zdarne účinkujú a vymohly národ zo židovských úžerných pazúrov. V Skalici založil Obchodnú Banku a mliečiareň, ktorá mliečiareň je dobrodením pre celé okolie. B. bol vždy v ustavičnom styku s ludom, vždy ho poučoval, podporoval a oduševňoval. A výsledky toho vidno na tom sebavedomom lude Nitrianskej a Prešporskej. Tu nieto dediny, kde neznalo by ho každé dieťa, každý starec, každý človek. On ich oduševnil a oni sú oduševneni za neho. Keď Slováci chytili sa tiež aktivnej politiky, Blaho vystúpil r. 1905 so slov. národným programom v Moravskom Sv. Jáne (stolice prešpurská) a bol velkou väčšinou zvolený. Doveru ludu získal si svojou vzornou prácou natolko, že okres ten poslal ho už tretí raz na sněm za poslanca. Na sneme Blaho drží sa vždy statne a vymáha práva pre Slovákov, kde sa len dá a kde sa príležitost naskytne. Velké zásluhy získal si dr. Blaho s tým, že stará sa o výchovu slovenskej mládeže. On začal systematické zasielanie slovenskej rolnickej mládeže na hospodárske školy do Česka a na Moravu, kde vychovali pro nás už mnoho znamenitých gazdov a ekonomov. Za manželku pojal si Giselu Okánikovu, s ktorou žije v blaženom manželstvo a majú viaceré dietky. B. r. 1893 došiel bol na chicagskú svetovú výstavu. Jeho cesta r. 1912 do Ameriky je novým dokazem velkej jeho rodolásky, obetavosti a uduševnenia za národ. Prednášky jeho majt ohromný národný význam. A americká Slovač vítala ho s otvoreným náručím v kruhu svojom a iste bude vedieť oceniť vznešené snahy jeho.
Blažek Jos. Dr., dětský lékař v Č. Budějovicích.
* 27. října 1869 ve Vrchlabí. R. 1900 povýšen na doktora. Do Č. č. l. 1905 napsal: Prostý, nekombinovaný defekt septa komor srdečních a šelesty kardiopulmonální u dítěte novorozeného.
Blažina Jos. Dr., prof. chirurgie v Praze.
* 6. února 1813 v Rožmitále, † 7. dubna 1885 v Praze. Otec jeho byl úředníkem na panství arcibiskupství pražského. Studia gymnasiální konal v Písku a filosofii odbyl v Praze, načež věnoval se medicině na universitě ve Vídni r. 1834. Vrátiv se do Prahy, vykonal všecky zkoušky výtečně. Dne 19. února 1840 stal se doktorem ranhojičství a dne 17. července 1841 dosáhl hodnosti doktora lékařství. Sepsal spis disertační: „Anatomia chirurgica sistens regionem genu“ v jazyku německém, kdežto tehdy bývaly dissertace psány obyčejně v latině. Již před tím praktikoval přes rok ve všeobecné nemocnici. Se zvláštní zálibou a bedlivou pílí obíral se anatomií. Vědecká jeho činnost v tom oboru došla brzy uznání, neboť již co praktikant povolán byl 22. prosince 1841 do Lvova, kde mu byla svěřena supplentura anatomie na lékařské škole. Vytrval tam až do 4. října 1842. Vrátiv se do Prahy, nastoupil zase místo sekundárního ranlékaře a v říjnu 1845 jmenován asistentem chirurgické kliniky prof. Piťhy. V r. 1846 dostalo se mu
