17
brácky úsmev. V Prahe otvorily sa spisovatelovi a človekovi nové, široké obzory, česká literatúra mala na utváranie sa jeho talentu nemalý vlyv, ktorý vystopovať je ešte úkolom literárnej historie. Českým žlabom tríbil sa i na tvorbách svetových literatúr, – pri tom ale udržiaval stále styky s rodnou zemou: prázdniny trávil vždy u rodiny, priatelov na Slovensku a tu utvrdzoval sväzky s dušou ludu. – Počas pražského pobytu zrodily sa najcennejšie práce Kukučinove zo slovenského života. („Mišo“, „Ked báčik z Chocholova umre“, „Mladé letá“, „Dies irae“ atd.)[1] Český, pražský život zanechal tiež značnú stopu v Kukučinovej tvorbe („Zápisky zo smutného domu“, „Slepá kura a zrno“, Na lade“ atd.) a značne vplyval i na utváranie sa názorov, životného vyznania spisovatelovho. I on patril v Prahe k tej družine slovenskej mládeže, ktorá pozdejšie získala si svojou obrodnou činnosfou velké zásluhy o obživenie pozdvihnutie slovenského verejného života, a ktorá dostala meno „Hlasistov“, 24. júla 1893 bol Bencúr promovaný za doktora a po návšteve domova a priatelov odišiel za lekára na dalmatínsky ostrov Brač do obce Selca. Tu pobudnul až do roku 1907. Všeťky pokusy privábiť ho domov zlihaly a styky s priatelmi, so Slovenskom a Českom, zprvu pevné a časté – pozvolna seslabúvaly. Ale literárne tvoril i v jihoslovanskom ovzduší ďalej, v jeho cestopisoch a dalmatinskych poviedkach kde – tu zablesne rozpomienka na Slovensko, – ba práve tu vytvoril i najväčšie a najvýznamnějšie dielo svoje, román „Dom v stráni“, hlboký, dokonalý obraz dalmatínskeho težackého (rolnického) života, riešenie problému pomeru inteligencie k ludu. „Dom v stráni“ je ale aj posledným dielom Kukučina. Od asi desať rokov spisovatel zamekol. – Založil rodinu (čím oddialil sa iste ešte viac rodnej zemi) a odišiel v lete r. 1907 do Južnej Ameriky. Tu – v Santiagu – naučil sa za pár mesiacov španielsky, poskladal znovu zkúšky a obsiahnul diplom. R. 1908 osadil sa ako lekár v Punta Arenas, v Chile. K. vytvoril zo slovenskej dedinskej poviedky, zabiehajúcej v osmdesiatich rokoch predošlého stoletia ku konvenčnosti, – opravdu umelecké diela. Kto chce poznať život slovenského sedliaka, pokochať sa na jeho originálnom smyšlaní, – ten nech siahne ku knihám Kukučinovým. Ale nie len v poňatí látky, leč i v umeleckom vypracování je K. majster, od ktorého sa učí celá novšia slovenská próza. Lekárom je K. dla svedectva dalmatinskeho ludu – velmi dobrým, svedomitým, neobyčajne oblúbeným. Ale väčší význam jeho je v slovenskej spisbe – tu je on lekárom duší, lekárom, ktorý vystrábil slovenskú prózu z choroby konvenčnosti a obdaril ju zdravím, radosťou života. Zakladným kameňom modernej slovenskej prózy je dielo Martina Kukučina. S ním počína sa vlastne v slovenskej próze reálne umenie, založené na životnej pravde.
N–ý.
Berger Fr. Dr., praktický lékař v Košátkách, p. Kropáčova Vrutice.
* 6. pros. 1828 ve Vrchovině, † 27. září 1897 v Košátkách. Promoval r. 1860. Byl prakt. lékařem v Řepině u Mělníka. Byl r. 1862 assistentem v nemocnici c. k. trestnice v Praze. Jako takový vyléčil případ poranění kloubu netakarpálního, který popsal r. 1862 v Čas. č. lékařů pod názvem „Poranění kloubu, zhojení.“ Když Čas. lék. počal vycházeti, uveden jako stálý spolupracovník, který převzal stálé referování. Byl též pilným navštěvovatelem schůzí Spolku č. lékařů.
Kukula, Rozvoj chirurgie.
Berchtold hr. Bedřich Dr., botanik a cestovatel v Buchlovicích na Moravě.
* 25. října 1781 v Stráži, † 3. dubna 1876 v Buchlovicích. Bratr nejmladší hr. Leopolda. Studoval na akad. gymnasiu pod Weinlingem, botaniku pod Mikanem. V září 1804 stal se doktorem lékařství. U Kohla, Wolfa a Pucherny se učil rejsovati. R. 1804–05 byl s Dr. Herbigem ve Würzburgu, kde Dr. Markus a Schelling učili. Přes Řezno, kde se s hr. Kašparem Sternberkem a Hoppem seznámil a přes Salcburk vrátil se do Vídně, kde slyšel Petra Franka. Na to až do r. 1815 byl prakt. lékařem v Tučapech, mezi čímž konal botanické procházky po Čechách a sousedních zemích. R. 1820 začal s J. Svat. Preslem vydávati česky Rostlinář, jehož až do r. 1835 vyšlo oddělení I. a II., dva úplné díly a třetí nedokončený. R. 1823 cestoval se Svat. Preslem přes Berlín do Vratislavi k prof. Purkyňovi. R. 1834 podnikl cestu do Tyrol a vých. Švýcarska, kdež byl na Faulhorntz a Rigi, načež přes Kostnici se vrátil do vlasti. R. 1836 procestoval záp. Německo a Holland. Se Seidlem, Opicem, Hebrem a Pfundem vydával v l. 1836–43 Oekonomisch-technische Flora Böhmens, která až na 3 díly, každý po 2 odděleních, dospěla a prvních 5 tříd Linnéovych obsahuje. B. přispíval k části ekonomicko-technické. Mimo tyto samostatné práce přispěl také ke spisu Flora Čechica, vyd. od obou Preslů r. 1819. R. 1835–39 procestoval západní Francii, Švýcary,
- ↑ Viď: Sobrané spisy Martina Kukučina, Vydáva kníhtlačiarsky účastinársky spolok v Turč. Sv. Martine. Vyšly posiač 4. sväzky. Cena jednoho brož. 2 K 20 h. Vo vydávaní sa pokračuje.
