16
pověst jeho byla tak veliká, že usadil se jako praktický lékař v městě, dobyl si ihned nejrozsáhlejší praxe ve všech, i nejvznešenějších kruzích společnosti Vídeňské. R. 1875 cítě se slabým, zakoupil si hospodářství v Kostelci n. O. Avšak nevydržel tam. Koupil si v Praze dům a vystavěl si villu v Potštejně. Jsa krátkozrakým až k slepotě a trpě i na játra, trávil konec života bezdětek mezi svými a vyžádal si, aby jej pochovali v Potštejně. I učiněno mu po vůli. Chudým Potštýnským odkázal Bednář 2000 zl., obci 1000 zl., Ú. M. Š. 500 zl. Vědecký význam B. je vynikající. Když Rokytanský a Škoda epochální reformu novověkého lékařství prováděli, dal jim osud celou řadu nadaných spolupracovníků. Mezi těmito palladiny byl B., obrav si za úkol, nauku o nemocech dětských postaviti na základ nový. Základy tyto hledati bylo jednak v bedlivém pitvání mrtvol dětských, jednak v přísném klinickém pozorování nemocí. Ovocem dlouholetých prací a studií takových byl čtyrdílný spis: „Die Krankheiten der Neugeborenen und Säuglinge, vom klinischen und pathologisch-anatomischen Standpunkte bearbeitet“, jenž vyšel v l. 1850–53. Dále vyšla od něho „Lehrbuch der Kinderkrankheiten“ (1856) a „Kinder Diätetik“ (1857). První ze spisů těchto je zrovna fundamentální a pojišťuje spisovateli věčnou paměť v dějinách věd lékařských. Takový to byl muž. –
Albert v Osvětě 1890, 397, Pagel.
Bělohradský Václav Dr., m. univer. prof. v Praze.
* 14. ledna 1844 v Tursku u Roztok, † 5. října 1896 v Praze. Absolvoval novoměstské gymnasium v Praze 1866 a r. 1872 stal se doktorem lékařství. Působil jako externista a jako sekundář ve všeobecné nemocnici na různých odděleních a vedle toho pracoval vědecky u Klebse, Eppingra a Lercha. V l. 1875–79 byl asistentem soudního lékařství a připravoval se na docenta toho oboru, což se mu teprvé podařilo po rozdělení university. R. 1883 habilitoval se pro soudní lékařství na právnické fakultě a r. 1890 jmenován tit. univ. profesorem. R. 1887 stal se soudním lékařem při trestním a r. 1888 též při civ. soudě a r. 1894 počal působiti v rozhodčím soudu úrazovny. Literární jeho činnost byla veliká a vztahuje se nejen k soudnímu lékařství, leč i k psychopathologii, lékařské statistice a veřejnému zdravotnictví. Práce jeho jsou důkladné a svědomité. Uveřejněny v Čas. č. lékařů. Kromě toho přispíval do Prager Zeitschrift für Heilkunde a do Maschkova Handbuch der ger. Medicin. Do Odb. pathologie napsal: Přehled systematický o otravách, otrava kyanovodíkem, dýmem uhelným a dýmem ze střelního prachu. B. napsal do Čas. lék.: Vzácný případ kombinace. Otrava kyanidem draselnatým a střelná rána do hlavy. Sebevražda. – O ejakulaci semena a spermatozoí dle zkušenosti při obdukci. – Smrt střelením a utopením. Sebevražda. Nebyl americký souboj příčinou sebevraždy? Petice spolku lékařů českých za příčinou upravení zdravotní služby v obcích a městech, O pivních tlakostrojích se stanoviska zdravotního (1880), Zlámanina aneb pohmoždění? Bylo poškození lehké aneb těžké, a sice těžké s podmínkou aneb bez podmínky? – O některých vzácnějších druzích sebevraždy (1881). Zajímavější případy náhlého úmrtí (1882). Statistika zdravotnictví království a zemí na říšské radě zastoupených za r. 1880. Některé myšlénky o navržené osnově zákona v příčině upravení zdravotní služby (1884). Ledvina podkovovitá či obloukovitá. – Příspěvek ku statistice z oboru soudního lékařství (1885). K znovuzřízení lázní Bechyňských. – Neštovice a očkování (1886). K upravení chorobnictví v království Českém (1887). Výroční zprávy ze zemských ústavů zdravotních. – Ze soudní psychologie. – Pokus vraždy – anebo pokus sebevraždy neuropathické? (1888). Zdravotní zpráva c. k. zem. zdravotní rady morav. za l. 1886–8. (1890) Vzácný případ sexualní gerverse (1893). Odůvodňovací zpráva co dodatek k návrhu zákona o obecních lékařích (1874). Ukázka dobrého zdání na začátku 17. stol. (1879)
Ottův Slovník, Nár. Album, Čas. lék. 1896.
Bencúr Matěj Dr. (Martin Kukučin), praktický lékař v Punta Arenas v Chile (v Americe).
* 17. mája 1860 v Jasenovej, v Orave, z rolnickych rodičov. Stredné školy končil z čiastky eště na slovanských gymnáziach v Revúcej a v Turčianskom Sv. Martine, odkiač musel odíšť po zrušení slovenských ústavov do Baňskej Bystrice. B. mienil sa stať učitelom a po skončení učitelskej pripravovne aj účinkoval ako učitel v rodisku za čtyri roky. Ambícia a nárady priatelov pobádaly ho ďalej: poskládal privátnou cestou zkúšky i vyšších tried gymnazia, složil zkúšku dospelosti v Šoprone a odišiel v jaseni r. 1885 do Prahy, kde zapísal sa na medicínsku fakultu českej univerzity. Ešte ako učitel, poťažne študent začal písať; jeho ludové kresby, poviedky z tých čias poukazujú na velký talent pozorovania. Život slovenskej dediny zachytil majstrovským štětcom vo všetkých jeho prejavoch a týpoch. Porozumenie, súcit s osobami svojich poviedok oblieva už prvé jeho tvorby kúzlom bezprostrednosti, vnucuje spisovatelovi a spolu i čitatelovi do-
