Krakov a Řím šlechtici, totiž místem zahrnujícím v sobě a představujícím všecku důležitosť civilní a náboženskou.
Kdyby onoho času kdokoli se byl tázal žida dohazovače: proč připisuje tak velký význam malému místečku, zapadlému v tichých rovinách? — odpověděl by nepochybně jen dvěma slovy, totiž jmény pouze dvou rodin bydlících od věků v Šibově: Ezofovičův a Todrův. Obě rodiny lišily se tak, že Ezofoviči představovali na vysoký stupeň zmocněný živel světské slávy, jakou přinášejí četná rodina a neméně četné poměry s dalekým světem, bohatství a bystrá zručnosť obchodní a množení majetku; Todrové však byli představitely živlu duševního: pobožnosti, náboženské učenosti, čistoty života přísné až do asketismu…
Možná dokonce, že Chaimek na otázku: proč je tak nakloněn k malému městečku? — byl by zapomněl pojmenovati Ezofoviče; jakkoli totiž všickni židé na několikráte deset mil vůkol se chlubili bohatstvím a vlivem této rodiny jako nějakou slávou svého národa, — čistě světský ten blesk přece bledl v paprscích svatosti, jimiž jméno Todrův od nepamětných věkův bylo ozářeno.
Veškero židovské obyvatelstvo na Litvě a Bílé Rusi vážilo si Todrův od starodávna jakožto dokonalého vzoru a neporušené archy pravověrnosti náboženské. A byli tím opravdu? Žili tu i onde učení talmudisté, již při zmínce o talmudské pravověrnosti Todrův usmívali se jaksi podivně, a sešedše se, smutně o ní cosi šeptali. Proslavená ta pravověrnosť talmudská byla učeným talmudistům předmětem velkého, velkého přemýšlení. Byli však v ohromné menšině; sotva bys jich byl napočetl několik, sotva dvacet naproti celým zástupům věřících. Zástupové věřili, velebili a spěchali do Šibova jako do města svatého, s poklonou, pro naučení, radu, potěchu a léky.
Ale v Šibově nebyla vždy taková síla pravověrnosti. Naopak — prvními zakladately jeho byli odštěpenci, Ka-
