Stránka:Meir Ezofovič.djvu/308

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

„Nu! celý svět o tom mluví. Meirovi přátelé chodí od samého rána ve městě a rozšiřují tu zprávu mezi lidem…“

Todros neodpověděl ani slovem. Oči jeho blyštěly ostře, skoro divoce. Zamyslil se.

Nassi! dovolíš mu, aby to učinil?“

Todros mlčel ještě chvíli, načež odpověděl hlasem rozhodným:

„Dovolím!“

Reb Moše celý se třásl.

„Rabbi!“ zvolal, „tys nejmoudřejším ze všech lidí, již na tom světě žili, žijí a budou žíti;… ale zdali moudrosť tvá pomyslila na to, že to písmo může odvrátiti duši lidu od tebe a svatého zákona našeho?“

Todros pohleděl hrozně na melameda.

„Myslíš-li a mluvíš-li takto, neznáš duše lidu mého… Ne proto pracovali jsme praděd i děd můj, otec a já sám všemi silami ve prospěch té duše, aby snadno bylo lze odvrátiti ji od nás… Nechať přečte ten spis,“ dodal za chvíli, „nechť ošklivá ta věc konečně se vynese na světlo ze země, kde se posud skrývala, aby bylo lze spáliti ji ohněm hněvu a přitlačiti kámen opovržení na popel její… Nechať přečte to písmo,… dovrší tím jen míru hříchů svých, ale pak na něm spočine mstivá ruka má!“

Nastalo dlouhé mlčení. Mistr přemýšlel, a ctitel jeho patřil naň upřenýma očima.

„Moše!“

„Co, Nassi?“

„Třeba ten spis jemu vyrvati a odevzdati mi jej.“

Nassi! a kterak jej třeba odebrati?“

Rabín opakoval rozhodně a nevrle:

„Ten spis třeba jemu vyrvati a mně odevzdati.“

Člověk skrčený u krbu tázal se opět, ale již poněkud bázlivěji:

Nassi! kdo má vyrvati to písmo z rukou jeho?“