vydatně k jeho společenské oblíbenosti, založeně na vybroušenych 'způsobech a vzácném daru vypravovacím.
Doktor sděloval, že prozatím ani hůř 4ani líp, ale naděje že skorem není.
»Allle jděte! Snad ne? — A řekněte mi, jaká je to vlastně nemoc? … Srdeční vada, či co?«
»Zánět nilroblány srdečně, endokarditis, jak v medicíně říkáme.:
»A od čeho to milostpaní dostala, prosím vás?«
»Nepochybně po loňském kloubním rheumatismu. Ony už přede dvěma roky se jevíly známky endokar'ditídy a srdce od těch dob nebylo zcela v pořádku, třeba že symptomy tehda pominuly. Taková polměšilá nemoc to je. Jsou případy, že člověk si není ani vědom jejích počátků.«
»Allle jděte!… No, snad se to přece ještě k dobrému obrátí … Taková mladá, krásná paní, věčná .škoda by jí bylo,« mluvil s tím svým milým timbre'm upřlmnosti a účastlivostl ve zvučném hlase, dívaje se doktorovi přátelsky do očí.
Musel na každého učinit prvním rázem příjemný dojem, a nebylo divu, že byl všude rád vídán a Ze se mu mnoho promíjelo. Byl v jádru člověk dobrého srdce, ale mravních názorů nad míru volných. Jeho záletných kousků
