Stránka:Matej Anastasia Simacek Svetla minulosti.pdf/85

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována
― 68 ―


trávníky, jež .svážely se klučnatému břehu tiché řeky, za níž v mlhách zvedaly se lesy.

Doktor přešed vyšlapanou çestvičkou kolem barokového kostela na druhou stranu: zaměřil do krátké spojovací ulice, jež vedla na císařskou silnici, k níž selské statky byly obráceny stodolami. Za silnicí byla lrovina polí, do nichž vjlždělo se vozovou cestou.- V podmračném ránu nebylo vidět jejich konce.

Doktor zahnul kolem panského dvora na. pravo k cukrovaru, o němž se- povídalo, že se v něm letos 'pracovalo poslední 'rok a že centrální správa jej hodlá změnit na lihovar; Cestou potkal adjunkta Kouříka, kterýs'pravoval prozatímpě nedvosecký dvůr a měl mnoho naděje státi se zde pojezdným.

Kouřík, rovněž ve vysokých botách ą krátkém kalmuku, s-doktorem se zastavil. Bylo mu už hodně přes třicet, a jak pozvedl svůj myslivecký klotouk; bylo vidět nad čelem pořádnou lysinu. Jinak byl krásný Člověk, plný mužnosti v tváři, se'vzorně' pěstovaným hustým plným vousem energického, rovně nakrouceného kníru.

»Jak je doma?« ptal se se zdvořllou účastí „ ve hlase i v pohledu svých záludných modrých očí pod hustým černým klenutým obočlm, jež dovedl energicky svrašťovat a hned za's jak v nejvyšším úžasu vyklenout, při čemž mu se rtů splývalo pokaždé takové údívuplné: »Allle jděte!« jež bylo plno upřímnosti a přispívalo