Tato stránka nebyla zkontrolována
HLAVA DRUHÁ
I.
Do pokoje doktorova vešla ráno tiše a opatrně Cilka, zavřela za sebou pozorně dvéře a pastavivši vedle sebe malou kuchyňskou lampu, příklekla ke kamnům.
Doktor se probudil, sotva vzala za kliku. Nebyl ještě dospalý, ale věděl, že' jíž neusne. Praménky dojmů včerejšího dne bystřejzačaly stékat do řečistě jeho vědomí. Cííil zrovna jejich pozvoíné, rostoucí vtékání.
Po chvíli obrátil se ke kamnům a hleděl na Cilčíny kmitající se ruce i profil její tváře. Zpozoroval z pod šátku vyčuhující konec nezapleteného ještě copu, vzpomněl na včerejší večerní chvíli a zvolna zavřel oči.
»Mrzne?« ozval se z lůžka.
»Ne, taje pořád. Pánbůh rač dát dobrýtro,« zavznělo Cilčíným dívcím hlasem.
»Nečeká tu nikdo ?«
»Nikdo, prosím.«
